Jedna cesta vede do srdce. Vidět jako dítě. Bůh se tak dívá vždy. Než jsme se nakazili potřebou napodobovat úspěch druhých, měli jsme dost energie si hrát, zpívat, kamarádit se. Nebyl to život kopie, ale originálu. Amen. Mk 9, 30-37

Dnes má navrch samota. Hranice, ostnaté dráty, kamery. V kriminále osvědčený způsob bezpečí. Otevřené srdce je zranitelné, ale slyší, dotýká se a odpovídá. Rozevřít ruce je jediný způsob jak obejmout a být obejmut. Ježíšova cesta je setkání. Mk 7,31-37

Nemoc a bolest pochází z osamělosti. Být v souladu se srdcem znamená prožívat přijetí a lásku. Tak uzdravuje Ježíš. Pokrytci si vystačí s vlastní spravedlností a "nikoho nepotřebují". To je zlo. Oddělenost, osamělost, strach. Amen. Mk 7,1-23

Víra není pro sraby. Věřit životu, smyslu, radosti a lásce? To chce hodně odvahy. Po tolika zklamáních? Duchovní fastfood nabízí své techniky, slibuje, že bude líp, snadno a rychle. Ježíš má jen prázdné probodené ruce toužící obejmout. Amen. J 6, 60-69

Kdo potřebuje přijímání? Bůh nebo my? Milující nebo milovaný? Matka nebo dítě? Muž nebo žena? Milenec nebo milenka? Život sám. Přijímání je dávání se. To je láska a zázrak. Přestat s bojem za lepší a výkonnější verzi svého "já". Bůh už řekl, že nemůže být bez nás. Jen děti stále opakují "já sám". J 6, 51-58

Svaté přijímání. Bosýma nohama na zemi, srdcem v nebi. S Ježíšem láskyplně sevřít vše "co tu nikdy nemělo být." Díky za slzy, bolest, slabost a pády, protože tenkrát jsme se vydali na cestu domů. Amen. J 6, 41-51

Kdy jsme měli naposledy hlad? Nemyslím ze stresu a diet. Nechápeme cenu chleba třeba Osvětimi. Trpíme ale hladomorem vthahů. Ježíš je chléb života připravený neustále ve svatostánku srdce. Když z něj pojíme, vždy zůstane i pro druhé. Amen. J 6, 24-35

Evangelium dnes začíná tím, že Ježíš nasytí davy a končí jeho odchodem do do ticha a samoty. Ježíše nezajímá dav, ale člověk. Není to vůdce který křičí a mezitím rozdává koblihy. Jeho královstvím je laskavé srdce. Jsme zváni. Jan 6, 1-15

Ačkoliv se památka smrti Jana Křtitele slaví na Východě i Západě na konci srpna, ekumenický lekcionář tuto událost předřazuje. Trochu ke škodě je, že bez veršů 7-13 celé vyprávění ztrácí svůj smysl. Evangelia jsou a mají být vykládána vždy s pohledem upřeným na Ježíše! A tak se v dnešním vyprávění vytrácí podstata, stejně jako se to děje i v...

Kým je pro nás ten, kterého nazýváme Kristus? Znovu stejná otázka. Pro jeho rodinu, pro jeho sousedy, přátele a známé, to bylo jasné. Je to jen někdo, kdo se nad ně povyšuje. Ale začneme trochu jinak. Než se pokusíme o "výklad" evangelia, pokusme se o vědomí toho, co doopravdy potřebujeme, a co je léčivé.