Podívat se jinak, tak, aby člověk pocítil vděčnost místo vzteku nebo strachu. Zkoušet to třeba tisíckrát denně a nevzdávat se přitom, nerezignovat, nezabalit to. Tímto způsobem je možné se dívat i na svou minulost, ať už je v ní cokoliv. Henri Nouwen o tom říká: "Je těžké přinášet celou svou minulost pod světlo vděčnosti. Je mnoho věcí, ze kterých...

Cesta k lásce

21.06.2018

Název knížky, ke které se stále vracím a jméno kněze Anthony Mella. Jen malý úryvek pro dnešní den, vlastně takové malé duchovní cvičení, které si můžete vyzkoušet třeba hned: "Podívejte se na všechno, co myslíte, cítíte, děláte a říkáte a nemáte to na sobě rádi. Na své negativní emoce, nedostatky, vady, chyby, lpění, neurózu, nedochvilnost a ano,...

Pravda

20.06.2018

Pravda? Pravda je sešitá našimi jizvami.‬ Je pevná pochybnostmi a krásná v tichu. Proto o ní raději držíš někoho za ruku. Tak, co chceš odevzdat? ‬Přeludy, upocené tričko krví? ‬A čí vlastně? Když jsme ztroskotali pod skalou- konečně mi to došlo. I to potrhané tělo mi nepatří. Že to byl od začátku život sám, který přicházel s každým dalším...

Samara

19.06.2018

Začínám číst email. Je v němčině, ale psáno je to celkem jednoduše. "Ta žena se jmenovala Samara. Měla děti, manžela a krásný dům, chodila do kostela, měla svůj život. Jednoho dne v její zemi vypukla válka. O pár měsíců později ji unesli. Jejího muže zastřelili a děti také. Dostala se do domu, kde ji a spousty dalších žen věznili. Zratila...

Instituce, hranice, názory, identita. To všechno si dost často střežíme jako oko v hlavě. Nejlépe vybudovat vysoké zdi, obehnat plotem s ostnatým drátem, hlídat vstupy a výstupy. Zrovna včera jsem to zažil na Pražském hradě. Lidé čekají, až je strážci strachu prohledají. Všechny instituce jsou si podobné.

Bez signálu

15.06.2018

Jsem druhý den bez signálu. Ještě mě čeká třetí. Tedy, abych byl přesný, tady u mostu, kde právě stojím (občas sedím) signál je. Jinak největší signál je asi dva kilometry nahoru do kopce, u kříže. Kdykoliv vyjdu vejn z domu, kde trávíme čas, přijde série upozornění. Nepřijaté hovory 8x, zprávy 3x, maily 12x, facebook 34, a tak dále.

Martin Seligman vystihl situaci modrního člověka naprosto přesně, když řekl, že "dnes - daleko častěji nežli kdykoliv dříve -jsme vystaveni vlivům, které nás přesvědčují, že vše bude marné a nic se nezmění." Věřit totiž znamená žít. Žít, to je pro mne dýchat každý den navzdory všemu, co mi brání, co mě usvědčuje, že jsem v minulosti...

V náboženství se ženy dostanou jen výjimečně ke slovu, přitom jsou to právě ony, které nesou první polovinu pravdy o nás a stvoření. Je-li ženský hlas umlčován, pak se děje něco velmi nezdravého (to platí dovnitř i ven). Dívat se na Marii, její panenství (čistá a odevzdaná), její mateřství (plnost ženství) nás učí první polovině pravdy, která...

Změnit se

12.06.2018

"Změnit se!" Vidíme jak se za poslední roky stalo slovo "změna" metou, úkolem, měřítkem a snad i tyranem. Změnit se je moderní, aniž by moderní člověk vůbec věděl, co změna je, jak funguje, a že je především darem a radostí. Exupéry napsal, že klíčem ke změně je pokora a otevřenost: "Pokora srdce nežádá, aby ses pokořoval, ale aby ses otevřel....

Když pochopíme jak tvoří Bůh, dotkneme se také změn v našem životě. Myslím tím změny opravdové - duchovní, prostupující, ne změny typu výměny pepsi-coly za coca-colu.

Alberto a Diana Pessoovi ve své psychoterapeutické metodě mluví o vývojových potřebách (místo, sycení, podpora, ochrana a hranice). Zdá se, že naše kultura se zasekla na poslední jmenované. Od hranic států a území (Krym, východ-západ, Syrie, etc.) až po hranice toho, co je dovoleno a co není (diskuse o divadle v Brně, sexualita, etc.). Volání po...

Nedávno jsem dostal jednoduchou otázku. Jak by mohlo znít evangelium pro 21. století? Takové, aby mu lidé rozuměli? Jenže porozumět může jen ten, kdo chce. A když i křesťané zapomenou naslouchat a nosí si v hlavě předem dané odpovědi na všechno, pak nikdo nehledá, nikdo nenaslouchá a nikdo nerozumí. Ježíšovi učedníci vše vsadili na naslouchání....

Stačí vynechat dvě písmenka v jednom slovu a zjistíme, že všechno je milost a milost je dar. Tento dar je tou největší radostí, kterou jsem kdy poznal. Někdy je těžké těžké takový dar přijmout, protože jsme natolik oslepeni minulostí, že nevidíme nic.

Nad vodami

06.06.2018

V prvních verších Bible se setkáváme s obrazem vody. Ti, kteří zažili hlubokou depresi tento obraz velmi dobře znají. Jejich "země byla" po nějakou dobu "pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma." (Gn 1,2). Psychoterapie a psychiatrie spolu nahlížejí na tuto část prožívání. Tady se proces uzdravení (nové nahlédnutí reality a smíření...

Hořící keř

05.06.2018

Bible je zdrojem opravdu mocných a proměňujících obrazů. Jeden z mých oblíbených je hořící keř: "Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si : "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří."Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I...

Ponoř se!

04.06.2018

Nedávno jsem měl sen. Přišel jsem ke "Káčátku". Je to rybník nedaleko obce Horosedly, pár kilomietrů od Mirovic. Chodím sem docela často. Malý rybníček, na kterém chovají místní lidé kachny. Tak tedy, stál jsem na břehu a hleděl směrem k ostrůvku uprostřed.

Žádní pokročilí. Stále jen začátečníci. Víra není jazykový kurz, ale vlastně naivita dítěte, otevřenost a tudíž i zranitelnost. Věřit v lásku, to je křesťanství. Co dobrého jsem ve svém životě udělal? Mělo vůbec něco smysl? To nejkrásnější je věřít v Jeho lásku, píše v jedné knize Anthony Mello. To nejkrásnější, co můžeme udělat pro milovanou...

Už teď!

02.06.2018

Jde o to, že jste krásní už teď. Říkají, že lásku si musíme zasloužit. Nevědí nic. Jejich učitelem je strach. Na minulosti nezáleží - každý odněkud vyšel. Záleží na směru a radosti z cesty. Odřená kolena nejsou hřích. Hříchem je nejít dál.

Tělo je dar

01.06.2018

Díky všem přátelům, se kterými jsem směl prožít dnešní Slavnost Těla a Krve Páně. Víte, mnoho z nás má někdy v životě potíž s přijetím svého vlastního těla, s tím jak vypadá, s jeho nemocemi a jizvami, s jeho sexualitou. Ale právě tady začíná naše první svaté přijímání. Tím, že ty modřiny a rány přijmu jako dar. Protože i díky...

Fascinující příběh Narkissa a Echó je nedílnou částí kánonu starých řeckých mýtů. Ne náhodou nalezl tento příběh také své místo v moderní psychoterapii. Příběh říční oreádské nymfy Echó a Narkissa, syna říčního boha Kéfísa a nymfy Léiriopé, začíná jedním milostným dobrodružstvím samotného Dia. A protože Héra byla vskutku velmi žárlivou manželkou, a...

Večer jsem se šel projít. Jenom pár kilometrů. Chvíli jsem šel potokem, asi pět set metrů proti proudu, úžasnej zážitek. Musel jsem se smát. Došlo mi, že po vodě se asi chodit nenaučím, ale s Ježíšem proti proudu - to taky nezní špatně. Když jsem se vyškrábal po svahu na cestu, blížila se bouřka. Snažil jsem se vybavit si,...

Skutečně nevím, co bude zítra nebo za měsíc. Vesmír není stále stejný, mění se. Každý den je jiný, je posvátný svou změnou. Optimisté nám předpovídají, že brzy se vše zlepší, ale jak připomíná Henri Nouwen, jejich oči jsou upřeny skálopevně do budoucnosti, stejně jako pohled pesimistů, kteří si pro změnu vybrali za své půlnoční království minulost....

Latinské slovo "dualis" značí "dvojakost". Žijeme ve světě, který vše, čemu nerozumí, rozděluje na dobré a zlé, černé a bílé, světlo a temnotu. Světlo i temnota jsou vždy navzájem přítomné. Skrze jejich spojení naše oči vidí. Dokážeme rozeznat vše, co je kolem nás právě díky stínům, konturám, kontrastům. Nikdy bychom ale neměli zapomenout na to, že...

Nejvyšší mystický způsob, jak spatřit Krista, není v pohledu upřenému ke svatostánku, k tajemnému kříži pod stropem kostela, či nějaké vytržení. Dívat se ještě neznamená vidět. Stejně jako klanět se, ještě neznamená pochopit. K obojímu je zapotřebí milosrdenství. To skrze ně porozumíme Kristovým slovům o posledním soudu:

Mariin hlas

25.05.2018

Doopravdy neznám konec své cesty, ale důvěřuji hlasu, který mě doprovází. To díky této něžné průvodkyni jsem došel jsem až k tomu dítěti, které se kdysi dovedlo smát a milovalo život. Našel jsem ho spoustané rezavým drátem strachu jemuž jsem dával jména zodpovědnost či úspěch. Ten ustrašený a špinavý kluk, v troskách své babylonské věže. Bylo to...

Teologie zdola

24.05.2018

Včera jsem směl přednášet na univerzitě o teologii zdola. Teologie zdola se může zdát jako protimluv. To spiritualita, duchovní prožívání, začíná vždy uvnitř, zatímco teologie (Slovo o Bohu) jakoby se lidem ztratila někde ve výškách - neschopná sestoupit a podat hladovému něco k jídlu. Cesta k Bohu, chcete-li cesta nahoru, začíná vždy sestupem.

Boha nemůžeme vidět, ale můžeme být viděni. Setrvat alespoň pár minut denně na takovém místě, je léčivé. Na pár minut můžeme být viděni laskavýma očima, které nás opět činí součástí daru lidskosti. Říkám to poněkud kostrbatě, ale je to tak. Když setrvám ráno, třeba ještě na posteli, v kontemplaci, pak mě to osvobozuje od sebe, od věčného pokušení...

Na začátku adventu, ještě v loňském roce, jsme v mirovickém kostele sloužili první mši za nemocné. Od té doby přicházejí zprávy plné radosti, některé plné odevzdání, a další o tom, že člověk, za nějž jsme prosili odešel. Lidé z různých míst země, lidé různých vyznání, ženy i muži, které spojuje něco tak malého, jako je modlitba. Občas je nás...

Včera jsem dostal opravdu zvláštní otázku. Jakýsi v dětství pokřtětný katolík, dnes postarší muž, se zajímá o způsob jakým zrušit svůj křest. Přiznám se, že takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. Nechat se vypsat z matriky členů, nechodit do kostela, ale zrušit křest? Přemýšlím, zda onen nešťastník nevidí analogii křtu ke svátosti manželství, a...