A když mizí slova

V nemoci se nám velmi často nedostává slov. Hledají a pátrají po nich všichni - nemocní i jejich přátelé, doprovázející duchovní i zdravotníci. Občas se všichni za slova schovají. Nemocný se skryje v tichu, v odseknutí "nic mi není", "dejte mi pokoj", okolí naopak zahrnuje nemocného jen chlácholením. Co na tom, že všichni si v tom hledají svůj dobrý úmysl. Nakonec jen dotyk, pohlazení či políbení, vzetí dlaně do své, to vše se stává lékem, který uzdravuje v přítomnosti. Evangelista Jan říká, že se Slovo stalo tělem, a právě tady se to, čeho se na začátku nedostávalo v podobě zvuků a tónů hlasu, mění v tělo nemocného spojené s lidmi nablízku. Taková blízkost je vždy něžná, a právě tak poznáváme i Boha.