490

05.01.2020

Víte kněží na tom s matematikou nejsou nejlíp. Tak doufám, že dnes v kostele je alespoň někdo se základním vzděláním. Kolik je 70 x 7? Čtyřistadevadesát. Pro jistotu jsem si tom pro potřeby kázání, na kalkulačce spočítal. Takže tady máme číslo. Jasně definovanou hodnotu. Ježíš jí používá jako normu pro jeden obyčejný den. Každý den 490 odpuštění. Téměř 21 odpuštění za hodinu.

Naprostá většina toho, co Ježíš říkal a dělal se v evangeliu točí kolem tohoto čísla. Pro mnoho křesťanů bude asi šok, když zjistí, že se Ježíš nezabýval uctíváním, ale odpuštěním. Že se dokonce skoro vůbec nezaobíral mravní čistotou a bezhříšností svých posluchačů. Denně máme odpustit ne jednou, nebo třikřát a dost jak praví lidovci, ale 70x7. Každému, do proti nám zhřeší. Včetně nás samotných.

Radikální milost nikoho neláká. Na druhou stranu byla představa trestů a kopání do bližních v křesťanství vždy velmi populární. Kdyby se dnes konaly veřejné popravy, jistě by nestačila ani Letná v Praze. Ruku na srdce, sestry a bratři. Kdo by byl takový naivka, aby se nechal denně ošálit někým 490x. Kdo by byl takový slaboch, aby stále jen odpouštěl. Kdo by byl takový hlupák?

Ano Bůh. To on ví, že nad vší slabostí, je ještě něco důležitějšího. A to je samozřejmě Láska.

Proto je Kristova církev jiná, než jakákoliv lidská instituce nebo sebe-promakanější filosofie. Ona má jedinou odpověď, jediné slovo, slovo, které se stalo Tělem. Nic víc nemáme, ale také nic víc není potřeba.

Svět nepotřebuje nové a lepší teologie, krásnější a honosnější církve, církve, které se vyznají a umí to s politiky, umí sehnat peníze a rozmnožit je. Svět nepotřebuje víc slov, ale slovo jediné.

Československá církev husitská si letos připomíná 100 let své existence. Jsme malinkatým výhonkem na vinném kmeni, starém už víc než dvě tisíciletí. Tento výhonek je popravdě každý rok o něco sušší. Schne lidskou lhostejností, schne také strachem a snahou kulatit a korektně vydávat bezzubá prohlášení. Ale čím nejvíc umírá, je nedostatek odpuštění. Hannah Arendtová řekla, že "odpuštění je jediný způsob, jak zvrátit nevratný tok historie." Měla pravdu.

Odpuštění je možnost dýchat, je to jediná věc jak znovu ožít, jak neuschnout, jak zůstat ve spojení s Kristem.

Možná slovu odpuštění vlastně nerozumíme. Odpuštění neznamená souhlasit s chybami, ale vzít na vědomí fakt, že všichni chybujeme, že naše pády a hříchy jsou zároveň uznáním, že ne naše nabubřelá ega, ale pouze Bůh - je zdrojem života, nadějě, víry, pravdy, lásky, nebo jak tomu chceme říkat.

Odpuštění neznamená popírat minulost, ale znamená přijetí přítomnosti. Odpuštění neznamená korektně a "želé" způsobem mluvit o tom, co se děje kolem nás. Ale také to neznamená nenávidět druhé, abychom si dokazovali svou lásku k Bohu!

Odpuštění je také způsob jak spolu znovu začít mluvit, jak spolu znovu začít sdílet lidství, jak znovu žačínat a podílet se na novém. Je to nový začátek. Bůh stále nabízí své probodené dlaně, ukazuje svůj probodený bok, zbičovaná záda a bosé nohy, čelo zkrvavené trnovou korunou. Jak píše sv. Pavel do Korintu: "Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé." (1Kor 1,25).

Církev československá husitská nemůže měnit svět, dokud nenajde odvahu měnit sama sebe. Dokud se nepodrobíme Ježíšovi, nemáme ani trochu naděje. A tady je práce pro nás všechny, kteří jsme přišli. Tady musíme začít. Odpuštěním. Odpuštěním doma, odpuštěním v sobě, odpuštěním nejbližším. 

Bez Ježíše nemůžeme dělat nic. A ptáte-li se, kde najít sílu k odpuštění, pak uvažujte o modlitbě Páně, a hlavně o tom, že nic nestojí jen a jen na vás. Že to neděláme svou vlastní silou, ale silou Kristovou, silou svatého kříže, silou eucharistie, silou laskavosti a lidskosti.

Pamatujte si prosím dnes to číslo. Číslo 490.  


Kázání v Plzni 5 ledna 2020 u příležitosti 100 let Církve československé husitské na evangeliujní text Mt 18, 21-22: Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: "Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?" Ježíš mu odpověděl: "Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát."