Adagio v Jeruzalémě

Adagio v Jeruzalémě

chodidla
na studených kamenech
on v chrámu ještě nebyl
tady položili Ježíšovo tělo
ukazuju přes zápěstí

a on mi odpoví
pohladíš kámen
potem
kvetoucí Chloé

sedíme na dláždění
náměstí poutníků
hladoví po tichu
písek ve vlasech
na ramenou prach
podávám Jiřímu cigaretu
usmívá se

žízeň nepřijatých
dotýkej se, víc a víc
chceš-li
horkou kůží
rty
tělem a krví
patou
dotýkej se,
chceš-li

nezradit polibkem
a vždycky líbat
i když to znamená zároveň
chlad
míjení v lhostejnosti
rány pěstí
stín hrobu

miluješ s trnovou korunou
na kříž přibili nás oba
krev viny stéká do nitra hory

tvé ruce nemají nic
jen elegie v probodené dlani
rezavý hřeb
Ježíši smiluj se

tvá chodidla sevřely její ruce
dalším krokem je tma synů
a strach dcer
a přece věříš
ve slepé poutníky
hledící displejem do prázdna
nejsvětějších míst

tady klečely všechny Marie světa
zahalující šátkem jizvy na bocích
a slzy pod očima

sestry vstaňte, dal vám svobodu
vrátil vám důstojnost Božích dcer
sestry, andělé

bratři poklekněme
máme se sklonit v síle Božích synů
bratři, andělé

Bůh nás hledá na nároží Jeruzaléma
v Motolské čekárně
ve vlaku do Kralup
tehdy ti podá flašku
napijem se vína

je čas se obout
na rozpáleném asfaltu čeká autobus
sedmdesátšest úderů za minutu

--
věnováno Jiřímu Ortenovi
na procházce Jeruzalémem
deník 18.9.2018