Adventní mantra

18.12.2020

Mnohá náboženství znají mantrickou modlitbu spojenou s obyčejnými korálky. Víra, která neví, co je vůně, hmat, chuť nebo zrak, ostatně může jen těžko porozumět slovům. Vždyť slovo se stává tělem, jak čteme u Jana.

Mantry jsou opakováním (vzpomínáním) na pravdu, kterou nosíme v sobě od narození. Jsou totiž spjaty s naším dechem, který sám je největší milostí. O konkrétní slova jde až v druhé řadě. To první je dech, zvuk dechu, jeho spojení v srdci, vnitřní laskavost. Věřím, že cokoliv se týká těla, týká se také naší duše. A naopak. I proto je dotyk (hmat) velmi podstatný. Naše tělo potřebuje být ve spojení.

Bohu díky, že v křesťanství zůstal růženec a pravoslavné čotky, na nichž se lidé východu modlí Ježíšovu modlitbu. Hinduisté a buddhisté zase užívají proto modlitbu malu. Slovo mantra se dá také přeložit jako "pravdivá slova." Starobylá křesťanská mantra MA-RA-NA-THA například říká "Pane - Přijď!" Pravdivých slov je v našem světě jen velmi málo. Jedno, o němž vím, je "děkuji". Je to velmi pravdivé slovo. Vděčnost pochází z přijetí. Je to asi ta nejpravdivější modlitba, kterou můžeme vyslovit.

Je nádherné, že západní křesťanství vložilo do zrnek růžence právě kousek slov anděla, který se setkal s Marií: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s Tebou." Je to velmi něžný způsob, jakým si připomenout, že i k nám promlouvají andělé a jejich slova jsou pravdivá. Každá duše je požehnaná a milostiplná. Ta Vaše, stejně jako kohokoliv dalšího. I v nás se může začít něco nového. Nemusíme být jen diváky, klienty, obětmi, viníky, ale můžeme se zapojit do života. Jsme požehnaní, a i když nevíme "jak se to stane", přesto můžeme začít tančit. Ostatně odpojení jsme už opravdu dlouho a věčné nadávání a naříkání zjevně nezabírají...

Pokoj a Dobro.

(Lk 1, 26-38, 4. adventní neděle LP 2020)