Andělé se dívají

Andělé jsou poslové Boží. Stáli u Ježíšova hrobu, navštívili Pannu Marii, doprovázejí člověka a ukazují směrem ke kráse života. Jedním ze způsobů jak se to naučit je vidět svět jejich očima. 

Člověk byl stvořen, aby vnímal krásu, jež ho obklopuje. Naše kultury nás vedly cestou zmocňování. Kultury strachu vždy musí stavět ploty, zamykat dveře, ukrývat poklady a vlastnit. To je vždy spojeno s násilím. Jsme obklopeni světem, který pozoruje zlo, a tak ztrácí schopnost vidět dobro. Květa Fialová to řekla mnohem lépe: "I přes to, jaké hrůzy se kolem nás dějí, věřím, že toho dobra je víc, protože dobro je potichu. Zlo je hlasité."

Mystici ale znali pravidlo Mírnosti. Jen pravá míra, ani moc - ani málo, člověka posvěcuje. A v tom je umění pozorovat darem andělů. Dívat se, to je malování, hudba, tanec a zcela určitě i všechno ostatní lidské tvoření, třeba i zametání, vaření nebo obyčejná chůze. Andělský pohled neignoruje bolest a temnotu, ale vidí světlo bolesti a temnotě navzdory. Psychologie zná efekt pohledu do propasti. Tak dlouho se díváme na jeden bod, až se tomu místu začneme podobat.

Pozorovat a přitom nezasahovat, alespoň nezasahovat do chvíle, než porozumíme, že zasahujeme-li do vnějších věcí - zasahuje sami do sebe. V tom spočívá propojení, které se dokonce mnozí z nás modlí: "jako v nebi tak i na zemi". 

Když se díváme, pak objevujeme i vnitřní zrak, který se dívá laskavě, je to Kristus v nás, a tento dar máme rozhojňovat. Nikoliv zrak soudce, ale milující vidění.

---

Další poznámky o andělech

Andělé strážní 

Andělé na žebříku