Andělské Nebojte se!

25.12.2019

Na štědrý večer vstoupil Ježíš do Betléma ještě v lůně Marie, chráněný něčím tak křehkým jako jsou slova andělů a děloha ženy. Narodí se jako každý z nás. Jako cizinec na této zemi je v každém ohledu jiný a přece v něčem podobný. Ten, pro kterého se nedaří najít místo. Svět nikdy nemá dost místa pro příliš slabé, nemocné a umírající, lidi jež ztratili svou důstojnost, lůzry i odepsané, hříšníky všeho druhu, uprchlíky.

Ztráta spirituality

Mystik, Juraj Dovala, kdysi napsal velmi pevný text s názvem "Ježiš nebol fašista."  Myslím, že se netýká jen slovenských čtenářů a je (bohužel) stále aktuální. Situace, kdy se znovu probouzejí hnědé síly, nejen na Slovensku, je jedním ze symptomů ztráty lidské spirituality. Dalším je fakt, že i církve vymění Ducha svatého za přízraky pouhého moralizování. Zkrátka i my, lidé náboženství, se pokoušíme nacpat Boha do našich příliš malých kapsiček, jak to říkal Richard Rohr. Církev sice může stále hlasitěji křičet "nic než národ," místo toho, aby přinášela prosté evangelium - všemu a všem, ohánět se tradiční rodinou (aniž by ji alespoň sama nachvilku zakusila) a vůbec se uchylovat k dávání lekcí všeho druhu, a přece se tak nepřiblíží Kristu ani o pověstnou píď (19,7 cm).

Ježíšova tvář 

Hnědá i rudá cesta, nebo šedá dálnice rozumných a v podstatě dobrosrdečných vůdců, kteří chtějí jenom klid na práci a dobro pro všechny (po)slušné? Stále přítomné pokušení moci. Nebo cesta lásky. Ježíš zcela jistě nebyl fašista. Nebyl však ani komunista. Ježíš, podobně jako Josef Čapek, totiž miloval a miluje lidi, a netouží se k nim brodit krví nepřátel a na hlavách poražených a vězněných. Raději nastavuje druhou tvář a sestupuje do pekel našich poničených vztahů a stále nezhojených ran. Je to tvář milující laskavosti, tvář skutečných Vánoc. Je to slovo, které se stává tělem, jak píše sv. Jan. A to i tělem pronásledovaným pro barvu kůže, bičovaným pro svou sexualitu a vyháněným pro svou minulost! Ježíš, nebyl ani fašistou ani komunistou, a nebyl ani šedivým prospěchářem, který to umí se všemi a zná se s mnoha soudci a lidmi byznysu. A nebyl a není dokonce ani církevním aparátčíkem. Ježíš se rozhodl pro Boží království, rozhodl se nést světlo naděje všude tam, kde už dohořely všechny naše modlitby. Ježíš, jak to krásně vyjádřil jeho assiský učedník František, je tvůrcem pokoje a přináší lásku tam, kde dusí nenávist a tiskne bezpráví, kde lidi rozdělují hádky a vládne strach.

Hnědí, rudí i šedí nám podávají svá konečná rozhodná řešení, nabízejí ještě větší kriminály a nové dráty na hranicích, nabízejí umlčet poslední svobodomyslné lidi a zastrašit kohokoliv, kdo by jim v tom bránil. Ježíšova cesta je jiná...

Strach z Boha

Církvím se navzdory tomu, co činí a říká Ježíš, daří vyvolávat strach z Boha. Tentýž strach z přítomnosti, která je "zkažená, strašná a ďábelská", strach z nevratných chyb minulosti i strach z blízké budoucnosti. Je to strach, který svírá jako panická ataka.  Richard Rohr v úchvatné knížce Naděje proti temnotám píše: "Pokud uvidíte náboženství, které je zcela zabydleno ve svých jistotách, strachu, ve snaze zachovat si hezký obraz sebe sama, náboženství, ve kterém se mluví o trestech, které se snaží vést vás k Bohu hrozbami a nátlakem, můžete si být jisti, že to je náboženská veteš." (str. 68)

Naděje tichých nocí

Neboj se, i když ti říkají, že jsi selhal.

Neboj se, i když se ztratíš.

Neboj se, i když je tma, přece přijde ráno.

Neboj se, jsi milovaný syn, jsi milovaná dcera.

Cesta Kristova se začíná totiž prostřed nás, v nás a mezi námi. Odstraňuje nálepky a dává nám poznat v druhém člověku naší vlastní sestru a našeho vlastního bratra. Není potřeba ho ničit a odstraňovat, opouštět ani zavrhovat. Všechny naše temné a tiché noci vedou k jediné, vedou nás hvězdy (ne nějaké ideologie a statusy), chrání nás andělé (ne zbraně a technika), hlas srdce je víc než křik lidských soudů a odpuštění způsob jak se neudusit! A po této noci nastává den.

A tak skončím stejnými slovy, jako bratr Juraj. Ježíšovými slovy, která pronesl ke svaté Kateřině Sienské. "Duša, ktorá ma skutočne miluje, miluje aj svojho blížneho, a pokiaľ nemiluje blížneho, potom jej láska vôbec nie je pravá. Láska ku mne a láska k blížnemu je totiž jedno a to isté, a nakoľko duša miluje mňa, natoľko miluje blížneho."

Pokoj a dobro a Vánoce. Všemu a všem.

...

Lk 2, 1-14