Když nezbývá téměř nic...

Katolický teolog Louis Chauvet vystihuje velmi přesně naší situaci, když se nedaří. V časech, kdy se naše přesvědčení mění v prach, kdy nemáme žádné odpovědi a snad ani sílu ptát se, zůstává přeci jen něco...

"Když se věřícím vše hroutí, když se pod nohama propadá pevná zem jejich přesvědčení, když krk sevře sklíčenost a celým tělem proběhne myšlenka, že možná Bůh není, co jiného jim ještě zbude, aby mohli přese všechno komunikovat s "Bohem"? Co jiného zůstává než jejich těla, která berou do rukou to, co církev pozvedá - trochu chleba a vína - a společně s církví vyslovuje - "mé tělo vydané za vás" - přijetí gest a vyslovení slov toho, o němž církev vyznává, že je jejím Pánem? Avšak když víra ztratila všechny iluze o svých dobrých důvodech, když už nemá nic víc než tělo, nestává se právě tehdy vírou?"