Boj s andělem

Jméno je součástí naší identity. Než jsem se narodil, tak moji rodiče chtěli, abych se jmenoval Jakub, ale nakonec mi dali jméno Filip (v řeč. Philippos - "Milovník koní", jeho nositelem byl například Filip Neri, v jehož úmrtní den slavíme my Filipové svůj svátek). Při křtu jsem pak získal další jméno. Po svém kmotrovi jsem Michael (v hebrejštině Mīkhāʼēl toto jméno znamená - "Kdo je jako Bůh" a asi nejslavnějším nositelem tohoto jména je Archanděl.) 

Naše jména nás utvářejí ať chceme nebo nechceme. Postupem času, někde v polovině života ale začneme cítit, víc než kdy jindy, že uvnitř neseme ještě jedno jméno. To vyjadřuje celou pravdu o nás samotných. Ačkoliv jsme si přáli být tím nebo oním, svatým Františkem či svatou Terezkou, uchvacovalo nás jméno Matky Boží či jména kohokoliv jiného, uvnitř našeho srdce se ukrývá jméno, které nám dal Bůh sám. Podobně jako Jákob musíme podstoupit dlouhou cestu útěku, návratu a boje, kdy asi nejvíce zápasíme sami se sebou. Jákob po dlouhém a vyčerpávajícím celonočním boji dostává jméno Izrael (v hebrejštině Jisra'el - zápasí Bůh). 

Gustave Doré, Jákob zápasí s andělem (1855)
Gustave Doré, Jákob zápasí s andělem (1855)

Jákobovo jméno se pak stává jménem celého národa, který jakkoliv byl vždy obdarován mimořádnou moudrostí, je vystaven až dodnes tomu, aby zápasil o svůj holý život. Každý z nás si neseme svůj zápas o to, kým doopravdy jsme. V určité chvíli nám však přijdou všechny masky, které jsme si nasazovali nejen jako lež a vězení, ale také jako něco, co nás vzdaluje od nás samotných. Návrat do zaslíbené země (na místo, po kterém jsme vždy uvnitř toužili) je také symbolicky vyjádřen naším jménem. 

Jákobův příběh je z hlediska spirituality a psychologie velmi podstatný. Ukazuje nám hlavního hrdinu ne tak, jaký by měl hrdina být (čestný, spravedlivý, dokonalý), ale jako někoho, kdo je úskočný, vychytralý, kdo podvedl svého otce i bratra, jako toho, kdo byl také podveden svým strýcem, jako toho, kdo dvacet let zápasí uvnitř sám se sebou a svým strachem, až jednoho dne pozná, že je čas k návratu. Je to příběh o nalezení jména, které je plně pravdou, a které už nepředstírá (Jákob až dosmrti bude kulhat). 

Pokojný a krásný den. A mnoho štěstí na cestě domů.