Budem stavět spolu, jo?

Když přemýšlím o uplynulém roce, nacházím ještě jeden dar. Je to dar mýlit se. Ve svém životě jsem se tolikrát zmýlil a tento rok víc než obvykle. Bůh mě má asi rád. Víte v mé povaze je příliš perfekcionismu a dokazování. A tak přichází Bůh a dělá věci jinak. 

Celý život jsem nechápal tuhle krásnou vlastnost Boha, totiž že jeho přítomnost je naplněná radostí (někdy trochu škodolibou a dětskou). Prostě on přichází a moje bábovičky rozmetá, pak se ke mně nakloní a zašeptá: "budem stavět spolu, jo?"