Carl Gustav Jung

06.06.2020

Nemohu být osvobozen od ničeho, co nemám, čeho jsem se nedopustil, nebo co jsem nezažil. Skutečné osvobození je možné jen tehdy, když jsem vykonal to, co jsem mohl udělat, když jsem se úplně obětoval a úplně účastnil. Jestliže se vyhnu účastenství, amputuji si do jisté míry příslušnou část duše.

Rozhodující otázka pro člověka zní: Vztahuješ se k nekonečnu, nebo ne? To je kritérium jeho života. Jen když vím, že nekonečné je podstatné, nezakládám svůj zájem na nicotnostech a na věcech, které nemají rozhodující význam. Když to nevím, pak naléhavě trvám na tom, že něco ve světě znamenám kvůli té nebo oné vlastnosti, kterou chápu jako své osobní vlastnictví. Tedy třeba kvůli "svému" nadání nebo "své" kráse. Čím více člověk trvá na klamném vlastnictví a čím méně je mu zřejmé to podstatné, tím neuspokojivější je jeho život. Cítí se omezen, poněvadž má omezené úmysly, a to vytváří závist a žárlivost. Když chápeme a cítíme, že jsme už v tomto životě napojeni na nekonečno, mění se naše přání a náš postoj. Koneckonců znamenáme něco jen kvůli tomu podstatnému, a jestli to nemáme, promarnili jsme život. Také ve vztahu k druhému člověku je rozhodující, zda se v něm ono nekonečné vyjadřuje, nebo ne.

Měl jsem starého strýce, který myslel naprosto přímočaře. Jednou mě zastavil na ulici a zeptal se mě: "Víš, čím trápí ďábel duše v pekle?" Odpověděl jsem, že nevím, načež řekl: "Nechává je čekat."

Skutečné poznání spočívá na participation mystique /mystickém účastenství/ s ostatními.

Morální hodnocení vždy spočívá na mravním kodexu, který se nám jeví jistý a předstírá, že přesně ví, co je dobré a co je zlé.