Červen 2020/2

26.06.2020

Posílám další dopis, tentokrát z Dobré Vody. Je to tu krásné, ale strašně to bolí. Nejen ranní vstávání, ale mnohem víc mé vlastní hříchy. V ústraní vždycky zesílí hlasy démonů, ale i andělů. A tak se ten zápas dá zvládnout. Ještě víc mě bolí, když slyším jak jeden člověk podezírá druhého. Jak někteří kritizují a soudí druhé, místo toho, aby žehnali a modlili se. "Jak to, že vidíš třísku v oku bratra?" Ježíšova otázka by nám měla pomoci. Sestry a bratři, nejsme tu na světě, abychom ho odsoudili v domění jeho "nápravy", ale abychom jej milovali. A pokud už chceme začít s vykořeňováním zla, pak je opravdu na místě začínat u sebe samotných. A tím se vracím na začátek. Strašně to bolí, ale má to smysl. Pokoj a Dobro.