Cesta k mrazu

Upustíš život, život neupadne,

pozbyl své tíhy, pod rukama tvýma na kámen ztvrdl, kámen ve vesmíru

trčí a ty, chtěje jej uchopit

do zkřehlých prstů, jimž je stále zima,

studeným srdcem, jež ztratilo víru, chceš do kamene prosbu rýt.

Tu poslední, tu nejprostší, tu marnou prosbu, již nikdo nevyplní.

Ó dej mi pohyb, smrti, slova stárnou a hřbitovy se plní,

chci ještě vidět, jak mi rozsvítili

na malý povzdech, na nejmenší chvíli

kulatou lampu, lampu se stínidlem,

chci ještě lítost mít s tím, čemu bude zima,

až zastaví se čas, až ticho na vystydlém srdci se bude zachvívat,

až budu otevřen, až pod očima mýma armáda červů spatří zámek vrat.

...

Jiří Orten