Cestou do Emauz

Daniel Bonnell, The Road to Emmaus
Daniel Bonnell, The Road to Emmaus

Zdá se, že cesta do Emauz pro církev nikdy neskončí. V kostele je stále méně lidí, zato většina duchovních vám potvrdí, že denně mluví s lidmi, kteří trpí rakovinou, depresemi, úzkostí, bolestí z rozchodu, nebo čelí exekucím, jejich děti nemají dobré boty nebo dokonce trpí hladem. Nenechme se mýlit výší průměrného platu, ani statistikou, tam není naše Evangelium. Velikonoční liturgie k nám promlouvá také slovy ze sv. Lukáše (Lk 24,13-35) o učednících a jednom pocestném. 

Československá církev při svém zrodu viděla velmi dobře. Pochopila, že Ježíše potkává v chudých a trpících, obrátila se od pozlaceného oltáře, aby spatřila v nejmenších a nejubožejších Krista. Totéž se v dějinách opakuje stále dokola. František z Assisi dal svůj oblek malomocnému a ošetřil jeho rány, neboť se mu v ranách světa ukázaly rány Spasitele světa. Učedníci cestou do Emauz jsou všeho plní, jejich zmatená a ustrašená mysl je plná různých hypotéz, a tak Ježíš říká: "Jak jste nechápaví!". Nakonec jej poznají, ale stane se to až při lámání chleba. Stejně tak to zažíváme dnes a denně, když lámeme kousky našeho času a dáváme je druhým, nebo když někdo podává sám sebe nám. Právě tam, uprostřed laskavosti a milosrdenství, stojí Kristus, vzkřšený a živý, ukazující jediný důvod, proč jsme tu s naší malou církví a chatrnou vírou. Jsem přesvědčený, že křesťanské chrámy zůstanou prázdné, dokud se naše srdce nenaplní láskou k nejchudším a vyhnaným na okraj. Tam je náš poklad, tam je náš Kristus.

/text pro ČZ 2018 - Velikonoční číslo/