Cestou snů, těla a pocitů

Víra není názor. Ačkoliv se někomu může zdát, že Bible je jen souhrnem pouček, filosofických východisek, je pro mne tato kniha spíše svědecvítm o lidech, kteří poznali Boha skrze sny, pocity, vize a především skrze své vlastní tělo. 

Uvedu pár příkladů (najděte si je v Bibli sami a uvažujte o nich):

Jákobův sen: Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Gn 28, 11-12

Eliášovo vyhoření: Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním; přál si umřít. Řekl: "Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové." 1 Král 19,4

Jonášovo zklamání a vztek: "Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Lépe abych umřel, než abych žil." Jon 4,3

Mariino tělo, skrze které vstupuje Boží láska, Kristovo tělo, které snáší rány, umírá a je zvkříšeno, tělo zraněného člověka, které ošetřuje milosrdný Samařan, Kristovy nohy, které potírá vzáceným olejem hříšná žena, etc. Tělo evangelií je počátkem Církve (Toto je moje tělo, které se za Vás vydává). Sny i vnitřní zápas s úzkostí, strachem a vyhořením pak zdrojem posleství o živém Bohu, kterého hledali a nacházeli lidé všech dob.

Nezdá se, že by lidé Bible kráčeli k Bohu skrze nějakou ideologii, vlastně kdykoliv se o to pokusili, tak padli, neboť se z víry stal fanatismus a násilí. Víra není názor, a tak mnozí zklamaně odcházejí, protože čekali odpovědi a argumenty. Víra je nakonec možná jen ochota vstoupit do svých snů, denně přijímat své pocity a modlit se na kolenou vlastního těla, které jsme dostali darem.