Cizinci

Myslíme si, že druhé známe, že víme jací jsou a tak je milujeme a těšíme se na ně, a z jejich přítomnosti máme radost. Pak přijde chvíle, kdy se dozvíme, že takoví doopravdy nejsou. 

Cítíme zklamání, pláčeme, trápíme se, bolí nás to. 

Proč? Tohle jsme si přece nezasloužili. 

V jednom jsme my lidé opravdu stejní. Jsme cizinci a uprchlíci na útěku před dalším zraněním, aniž bychom si povšimli, že vlastně utíkáme sami před sebou. 

Gnóthi seauton hlásal nápis v Delfské věštírně. Poznej sám sebe. 

Jednoho dne třeba zjistíš že sám jsi cizinec, sám ses stal uprchlíkem, protože i ty nejsi takový, jako tvé masky (profilové obrázky, funkce, společenské role, to jak tě chtěli vidět, to jak jsi chtěl, aby tě viděli. A tak masky padají, ale když spadnou, dívají se jedny jediné oči. Jsou to oči Boží a vidí, jak moc všichni potřebujeme lásku.