Co bude zítra nevím

Skutečně nevím, co bude zítra nebo za měsíc. Vesmír není stále stejný, mění se. Každý den je jiný, je posvátný svou změnou. Optimisté nám předpovídají, že brzy se vše zlepší, ale jak připomíná Henri Nouwen, jejich oči jsou upřeny skálopevně do budoucnosti, stejně jako pohled pesimistů, kteří si pro změnu vybrali za své půlnoční království minulost. Setrvat v přítomnosti, znamená ale také přestat s věčnou závislostí na (doslova šílené) kontrole budoucnosti a pustit, alespoň na malý kousíček dne, svou minulost.

Ježíšova přítomnost zněla: "Vždyť království Boží je mezi vámi!" (Lk 17,21). Ježíšova přítomnost znamenala pro hříšnou ženu, že NYNÍ je milovanou Dcerou Boží. To je pro moralisty vždycky šok. Vždyť podle nich je důležité, kdo s kým, proč a kolikrát spal. Naprosto je nezajímá druhý člověk jako takový, jeho touhy a potřeby, vše co hledá a co nenachází. Moralista se zajímá jen sám o sebe. Jeho egu dělá dobře, jak žije správně, a jak z takového místa může soudit druhé a užívat si svou moc. 

Království Boží naproti tomu je plné radosti, navzdory tomu, co bylo, a co přijde. Farizeům je přítomnost nezodpovědností vůči budnoucnosti a nespravedlností vůči minulosti. Nedovedou pochopit, že Boží dítě se může radovat již nyní, neboť našlo lásku.

Ježíš se své moci vzdal. On nesoudí svět, ale sklání se k nejmenším: "Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil." (Jan 12,47)