co vidíš ...

30.01.2020

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. (Mt 7, 1-2)

Kdo vidí jen zkažený svět, měl by něco udělat s očima. Vidíme jen to, na co se díváme. Jak to nedávno krásně řekl bratr Juraj ve svém kázání v Praze: "všimli jste si, že cestou sem zpívali ptáčci?" Musel jsem uznat, že nevšiml. A nejen to. Byl jsem plný myšlenek a smutku, před očima jsem si stále přehrával nekonečný seznam nedokončených úkolů. Mnoho z nás dává přednost hrůzám, která nám média servírují v hlavním vysílacím čase. Vidíme, co chceme vidět, ne to, co je pravda. Tvrdíme, že vidíme, ale přitom jsme slepí k obyčejné kráse.

Ježíš ukazuje k docela jinému Bohu, než obvykle přepokládáme. Není to bůh vysoko na Olympu, bůh s kolegiem bůžků, kteří pletichaří a mstí se. Náš Bůh je zamilovaný Bůh. To není poslední zjevení mystiků a nejvýš zasvěcených, ale naopak nutné prvotní poznání každého křesťana. Jsme Bohem milovaní. Jsme jeho děti. Nikdy to nebude jinak. 

Proto nemáme soudit, abychom viděli srdcem. Nebo jak krásně píše Richard Rohr: Očima Kristovýma přijímáme své skutečné já a odpouštíme mu, namísto abychom je nenáviděli v druhých.