Dívejte se a uvidíte

Nejvyšší mystický způsob, jak spatřit Krista, není v pohledu upřenému ke svatostánku, k tajemnému kříži pod stropem kostela, či nějaké vytržení. Dívat se ještě neznamená vidět. Stejně jako klanět se, ještě neznamená pochopit. K obojímu je zapotřebí milosrdenství. To skrze ně porozumíme Kristovým slovům o posledním soudu:

Tehdy řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.' Tu mu ti spravedliví odpovědí: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?... (Lk 25, 34-37)

Rozeznat Krista v nejmenších (slabých a zraněných). Klanět se mu v těch, kterým je ubližováno. Ostatně nádherně tento paradox duchovní slepoty vystihuje Richard Rohr, když píše: 

"Je to naprostý paradox, ale většina křesťanů se v neděli klaněla Ježíši, obětnímu beránku, a po zbylých šest dní v týdnu dělala obětní beránky ze židů, muslimů, ostatních křesťanských denominací, heretiků, hříšníků, pohanů, chudých a téměř kohokoliv, kdo nebyl jako oni."