Doopravdická realita

je ráno, jdu po ulici na poštu

přede mnou zaslechnu dva menší kluky

"hele v tý doopravdický realitě,láska existuje"

paní v modré bundě, která jde také kolem, zpomaluje

"kecáš"

"nekecám"

teď už nasloucháme dva....

"máš důkaz"

"no třeba naše kamarádství, vole"

"tak jo, to je fakt"

paní v modré bundě se na kluky usměje

"dík kluci, tohle jsem potřebovala dneska slyšet"

kluci se nechápavě rozhlídnou

každý z nás pokračuje svojí cestou

/zaznamenáno ve čtvrtek 14.12/