Dopis Ježíškovi

ilustrační foto z roku 1985
ilustrační foto z roku 1985

Milý Ježíšku. Píšu ti, co bych si nejvíc přál k Vánocům. Asi se divíš, protože v tomhle věku bych měl mít už rozum, a neměl věřit na někoho takového, jako jsi ty. Dokonce i teologové a další odborníci na tebe, proti takovému způsobu věření protestují. Ale já věřím, věřím a musím věřit, že i v tobě je pořád kus malýho kluka s dětskou fantazií a smyslem pro dobrodružství, a že mi rozumíš. Tak teda píšu.

Nejdřív ti chci poděkovat za tu knížku Řecký poklad. Dostal jsem jí tuším před třiceti lety. Je to už dávno, ale myslím, že jsem ti tenkrát nepoděkoval. Je pro mně moc důležitá i teď. A taky děkuju za všechny ty vánoční dny, kdy jsme byli pohromadě ještě všichni.

Možná tedy vyslovím své přání. Nechci už prohrávat s tím seznamem úkolů. Víš jak to je. Deset jich splníš, a dvacet nových se objeví. Odpovíš na e-mail, a přistane ti jich dalších pět. Vlastně to máš asi stejně. Teď se musím smát, protože mi dochází, že třeba vyslyšíš nějakou modlitbu, a v nebi pošták právě nese hromadu dalších. Neumím si to při tom počtu lidí vůbec představit. Tak vlastně, na tom nejsem tak špatně. Beru zpět. Tohle nebude ono.

Asi i tohle nebude ono, ale napíšu ti o tom. Nedokážu přijmout, že dělám chyby. A co hůř, některý opakuju stále dokola. Vím, že jsem zkrátka hříšník jak poleno. To by nebylo asi až tak hrozný, ale upřímně, horší je to, že se nedokážu odevzdat do Boží náruče i tak, i s tím vším nedokonalým. Neprosím tě, abys mě zbavil chyb, ale abys mi dal sílu přijmout všechno to slabé uvnitř.

Prosím tě tedy o jinou věc. Prosím za své kamarády. Zajdi za nima, dej jim pusu na čelo, obejmi je, a uzdrav je z jejich trápení. Neprosím vlastně o nic menšího, než o opravdickej zázrak. Pět z nich je právě teď v nemocnici, jeden nemá bydlení, čtyři jsou ve vězení, další je už roky sám, jeden z nich má nemocný děti a dalšímu diagnostikovali rakovinu. A pak je tu další řádka lidí, kteří taky potřebujou pomoc. Přiznám rovnou, že tě prosím kvůli sobě. Je to asi sobectví, ale dává mi to tak smysl. A jestli to nepůjde, tak mi slib aspoň jednu věc. Že se prostě jednou spolu, my všichni, sejdem u vodopádů Iguaçu, lehnem si někam do stínu a budem do noci popíjet něco dobrýho a koukat se na hvězdy. Prostě spolu a bude nám dobře.

Pozdravuj prosím dědu s babičkou, strejdu Vladimíra, Dana, Terezku, Davida, Honzu Šimka, Jozefa, Filipa, Alenu a všechny ostatní. Doufám, že si tam děláte taky Vánoce. A taky prosím Tě odpočívej.