Dopsaná knížka

Dnes jsem dopsal knížku. Ne sám. S Marií. Zároveň se pomalu završuje sedmiletá cesta. Chyby a pády tvořily většinu. Připadám si znovu blízko Ithaky, už jsme tu párkrát byl. Připraven zůstat, odejít, nepřipravený na zázraky jež lemují břehy. Ale čekám na ně.
Nejde tu o mně, pokud nejde o tebe, nejde o tebe, pokud nejde o všechny. Celistvost, o tu běží.
Pravda je rozpoznaná a spojená. Jung prý jednou odpověděl: "Musel jsem slézt dolů po deseti tisíci žebřících, abych si na konci svého života mohl přátelsky podat ruku s tím kusem hlíny, jímž jsem." Ježíš to říkal svým učedníkům ještě krásněji: "jako v nebi, tak i na zemi."
Svým přátelům děkuji za jejich ruce, když bylo pozdě, zima. Dík za rány. Děkuji nemocným za víru v uzdravení, za vše nevzdané, za modlitby a spojení.
Nejdřív je laskavost, maličká útěcha bláznů. A pak láska, jako starobylý les, se stala útočištěm vyhnaných.
Malé se zdají velké skutky. Malé, každého svítání přinášené jako dárky. Rostou a sílí časem.
Temnotou projít musíme, ale můžem se držet za ruce, cítit teplo dlaní a nakonec rozsvítit kruh a nejmenším poskytnout místo. A jméno dá nám Bůh.