Dotyk

Nedávno jsem při ranním čtení narazil na tuto větu: "Ale Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: 'Vstaňte a nebojte se.'" Ano je to z příběhu Proměnění nahoře. Když čteme Evangelia, vidíme Krista, který se dotýká a je dotýkán. Ježíš myje nohy svých učedníků, stejně jako před tím umyla hříšná žena nohy jemu. Dotyk je způsob, kterým přichází Bůh. Vždyť tak to prožíváme při liturgii, nejprve se dotýkáme při pozdravení pokoje a poté přijímáme Krista svými ústy. Dotyk je opakem odstupu, který si držíme kvůli bezpečí, strachu z nepřijetí, strachu ze sebe samotných. Celou naší společnost nyní ovládá strach a nedůvěra, tím vstupuje i do nás a vrací se zase zpět. Jsme kulturou, která má sexuology, nebrání se pornografii, ale jsme zároveň součástí kultury, která si drží tvrdý odstup. Držíme si odstup od druhých lidí, od vlastních pocitů, od Boha. Používáme k tomu různé techniky. Nejoblíbenější je pozice oběti. Distance od druhých je bezpečná, je to jistota, že nedojde ke zneužití. Je to stejná jistota, jako když se rozhodnu už nikdy nevyjít z domu, aby mne nepřejelo auto. V panických stavech, úzkostech, při všelijakých fobiích, všude tam je naprosto logické, že máme strach a je velmi dobré, pokud se k léčbě použijí léky a terapie. Může to trvat roky, ale uzdravení možné je. Když se to vše propojí s vírou (malou jako hořčičné zrníčko), vírou v toho, který se nás dotýká a říká "vstaň a neboj se", pak se objeví nejen výsledky, ale především naděje a láska.