Duchovní propojení

Je to už pár let, kdy mi můj přítel vyprávěl, kterak se jakýsi řeholník (tuším, že se jmenoval William), setkal s jedním zenovým mistrem. Mistr se toho muže zeptal: "Když meditujete, cítíte Boží přítomnost?" A William odpověděl "Ano, cítím." Pak se mistr zeptal znovu "A cítíte jak jste celý ponořen v Bohu?" Bratr William znovu přikývl na souhlas. Mistr se spokojeně usmál a řekl: "to je skvělé, když budete pokračovat, tak Bůh zmizí a zůstane jenom William." To se řeholníkovi příliš nepozdávalo, ale nechtěl mistra urazit a tak jen dodal "no spíš to bude tak, že zmizí William a zůstane Bůh." Mistr se rozesmál a pochválil bratra za odpověď "Ano, to je přece totéž, přesně o to jde."

Přemýšlím teď o tom jak mnoho věcí spojuje naše náboženství, církve a taky jednotlivce. Jak hledáme tentýž cíl, ale vypadáme jinak, používáme jiná slova, a někdy trochu směšně lpíme na svých pravdách. Kdybychom měli lásku, kterou nám ukázal Ježíš, nemuseli bychom se bát (J 13,55). Většinou ale máme jen názory, a v nich se vždycky najde něco co se dá zpochybnit. Názory nám sice umožňují pokračovat ve hře na já, dávají nám hranice, jejichž překročení se trestá zavržením, ale rozhodně nám nedávají svobodu vykročit směrem k člověku, kterého můžeme obejmout jako bratra nebo sestru.