Dupnout si před Pánem Bohem

Nejraději se Majrl modlíval za veliké hříšníky, aby jim Pán Bůh odpustil. A opravdu jim Bůh na jeho přímluvu také vždycky hned odpustil. Ale jednou - to se ovšem stalo jenom jednou jedinkrát - když se Majrl přimlouval za jednoho zvlášť zatvrzelého a hanebného hříšníka, a Pán Bůh v tomto případě odpustit nechtěl a nechtěl, tu si Majrl, stoje před Pánem Bohem - dupl. A hned bylo odpuštěno.

Jste-li tatínky nebo maminkami, pochopíte to. Vzpomeňte si, jak jste byli blaženi, když si vaše klouče poprvé před vámi duplo. Ovšem jen poprvé, a musilo to být naposled. A právě takovou radost měl tehdy ze svého Majrlíčka otec náš, jenž je na nebesích. Jenže Majrlíček tehdy nebyl maličký. Byl již velký, velmi veliký.

...

Jiří Langer, Devět bran, Praha, 1965