Ekumenické bouchání dveřmi

06.02.2020

Mariánský sloup spolu s pomníkem Jana Husa na Staroměstském náměstí
Mariánský sloup spolu s pomníkem Jana Husa na Staroměstském náměstí

Bouchání dveřmi. Petice. Lobbing. Hledání těch správných kamarádů na magistrátu a ve sněmovně nebo v ponurém osvětlení gotického sálu. Na všech stranách stejně blbé. I tak zatím vypadá "ekumenická debata" ohledně Mariánského sloupu. Vzpomněl jsem si na to, co napsal Ronald Fangen:

"My křesťané! My ubozí křesťané! každý ve své ohradě, podezírajíce se navzájem, bez fantazie, strachující se posměchu světa, poděšeni myšlenkou, že bychom se stali 'blázny pro Krista'. Často si myslím: je zázrak, je to jen dílo všemohoucího Boha, že víra dosud žije na zemi."

Slepí vůdcové, tak o nás mluvil Ježíš. Cedíme komára, velblouda spolkneme i s navijákem. Maria sloup nepotřebuje, stejně jako Hus nepotřebuje svůj pomník. Ale to my, bychom měli občas pohlédnout jejich směrem. Jak říkala sv. Terezie z Lisieux: "Maria má raději napodobování než obdivování." Velký ctitel Panny Marie, Jan Hus, by to viděl asi podobně. 

"Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

Pomníky nechejme milovníkům pietních aktů. Beztak se u nich budou střídat (střídají) jen hadi v oblecích a turisté. To podstatné se děje jinde. A nebudu teď ukazovat směrem k nemocnicím, domovům sociální péče nebo hospicům. Samozřejmě i tam jde o hodně. Myslím teď každého z nás. Naší víru nespasí (staro)nové obelisky a nové pamětní desky. Musíme začít docela obyčejně u sebe samých. Ježíš říkal, že nás poznají podle lásky. Ne podle vymazlených argumentů a luxusních hadrů.