Farizeové v církvi

19.01.2020

Farizeové milují církev víc než druhé, milují církev, protože jim pomáhá udržet si pocit nadřaženosti. Milují obdiv. Církevní předpisy jsou pro ně víc, než pohled do očí, víc než tep živého srdce. Mnozí si popletli církevní identitu s identitou milovaných. To je propastný rozdíl. Vytvářejí hradby, staví se vysoko, mají odpovědi na vše, hladí své zlaté pektorály, možná proto, že jejich hlavu nehladila maminka. Když před farizeje položíte verš z Písma napsaný na kelímku od hořčice, rozkřičí se, že je to svatokrádež. Pro farizeje bude podstatnější, aby byly všechny dohody podepsány, aby se přísahalo na dogmata, ale úplně jim unikne podstata. Jejich učení bude lpět na paragrafech, ale bude se bát přátelství, radosti a smíchu.  

Kristus integruje a směřuje vše k lásce. Kdykoliv. I když je všechno ztracené, i když už není žádná naděje viditelná. Zatímco farizeus už střádá kamení k obraně praví víry, Kristus přichází, aby hledal ztracené a objal je (Lk 19,10).

Mnozí preláti se dnes chovají přesně tak, jako ten kněz o kterém vypráví Anthony Mello v jednom příběhu: "Pilot letadla k cestujícím: 'Lituji, ale musím vám oznámit, že jsme v kritické situaci. Teď už nás může zachránit jen Bůh.' Jeden z cestujících se obrátí na kněze a ptá se, co to vlastně pilot říkal. Ten odpoví: 'Řekl, že už nemáme žádnou naději.'"

Farizeus dovede skvěle vyhodnotit situaci. Umí najít hřích, i ten nejskrytější, umí šmírovat, dovede chytat za slovo, rád obviňuje, bezpečně pozná, že někdo je oblečen "nevhodně", odmítá se i bavit s hříšníkem, aby se neposkvrnil, zná nazpaměť celé odstatce řádů a církevních směrnic. Ježíš vede své žáky jinak. Říká v podstatě, "nehledejte způsob jak zatratit svět, ale jak do světa přinést naději". Farizejství se naučíme za pár týdnů, stačí si stále dokola číst katechismus. Stát se Ježíšovým učedníkem je cesta na celý život, nikdy nebudete zcela připravení a hotoví. Snad proto se učednictví netěší v církvi většímu zájmu...