František

O Františkovi se říkalo, že je druhým Kristem. Díval se očima těch nejmenších, a tak viděl. Neustále prosil o pokoj a smíření mezi lidmi. Stal se nástrojem Božího pokoje, protože o nic jiného vlastně neusiloval. Radikálně věřil svým snům a touhám. Láska a víra pro něj byla podstatnější, než úspěch a moc. Také se o něm říkalo, že je blázen. Aby se s chudými setkal, stal se chudým. K nemocným nepřicházel jako zdravý, ale jako jeden z nich. Na jeho těle se objevily stigmata (rány po ukřižování Krista), protože Krista viděl v druhých. A to nejdůležitější nakonec. Jestli jde po správné cestě, poznával podle míry radosti v srdci.