Hledání viníků

Tenkrát, když jsme zjistili, že rodiče nejsou bohové, ale lidé, kteří na sebe křičí, nesnášejí se, ubližují si, jsme si možná řekli, že budeme jiní. A tak jsme vzali na sebe kříž, který měl odčinit všechno zlo a vrátit náš svět tam, kde maminka i tatínek milují a jsou milováni. Později jsme pocítili nesnesitelnou tíži takového břemena, a co bylo ještě bolestnější, že nejsme ani o trochu lepší! Od začátku až do této chvíle se hrálo o jediné slovo: "vina". Vina otce, vina matky, vina partnera či partnerky, naše vlastní vina. Řetěz nekonečných vin a selhání. 

Od tohoto okamžiku jsou před námi dvě cesty. Jedna která vede k přijetí a lásce, druhá k popření a obviňování. První cestu učil Ježíš a vyžaduje otevřené oči a každý den trochu víc důvěry. Ať se stalo a přihodí cokoliv, život má smysl a Bůh mu žehná, neboť víra není systém, ale způsob. 

Království nebeské je způsobem života, nikoliv systémem výher a úspěchů. Hledání viníků nás dovede před zrcadlo; hledání Božího království naopak do blízkosti dalšího člověka, kterého máme obejmout. Tady už není místo pro účetnictví dobrých skutků a provinění.