Homilie: Nepřejít na druhou stranu

Bratři a sestry, v dnešním evangeliu slyšíme otázku, která je stará jako lidstvo samo: "A kdo je můj bližní?" Zákoník ji klade, aby se ospravedlnil. Aby si vymezil hranice lásky. Aby si mohl říct: "Tady už nemusím milovat." A Ježíš odpovídá příběhem, který tyto hranice boří. Příběhem, který je jako duchovní zemětřesení. Příběhem, kde nepřítel – Samaritán – se stává bližním. A tím říká: Bližní není ten, koho si vyberu. Bližní je ten, kdo potřebuje pomoc.

Nedávno jsem navštívil Prahu. Když jsem procházel Vodičkovou ulící, uviděl jsem před sebou jednoho známého husitského faráře. Jeho křestní jméno je Martin. Díval se do výlohy. Pak mně zahlédl, otočil se a přešel na druhou stranu. Nic jsem po něm nechtěl, jen jsem se na něj usmál. Pak jsem zašel do kostela v Jindřišské a za toho pana faráře, který bývá často v televizi rozsvítil svíčku. Ale to jenom na okraj.

Buddhistický pohled: Soucit bez výběru

V buddhismu se mluví o metta (neplést si s jiným označením firmy) – láskyplné laskavosti, která se rozšiřuje na všechny bytosti bez rozdílu. Nejen na ty, které máme rádi. Ale i na ty, kteří nás zraňují.
Bódhisattva – bytost soucitu – se neptá, kdo si pomoc zaslouží. Pomáhá, protože utrpení je třeba odstraňovat. A to je hluboce Ježíšovské.

Křesťanská mystika: Láska bez podmínek

Terezie z Lisieux říká:

Pravá láska spočívá v tom, že snášíme všechny nedostatky bližního, nenecháme se překvapit jeho selháním…

A svatý Jan od Kříže dodává:

Na konci života budeme souzeni podle lásky.

Ne podle správných názorů. Ne podle zásluh. Ale podle toho, zda jsme milovali.

Naše výmluvy a naše výběry

Jak často i my hledáme výmluvy. Říkáme si: "Tenhle člověk je mi nesympatický. Tenhle si za to může sám. Tenhle je příliš jiný." A vytváříme si škálu bližních – od těch, které milujeme snadno, po ty, které raději přehlížíme.

Ale Ježíš říká: "Jdi a jednej stejně."
Neříká: "Mysli jako spravedlivý."
Říká: "Jednej obyčejně a lidsky."

Kdo je dnes raněný?

Ten, kdo leží u cesty, není jen člověk bez domova. Je to i ten, kdo je duchovně oloupený, ztracený, zraněný hříchem nebo odmítnutím. Je to i ten, kdo se tváří silně, ale uvnitř volá o pomoc.

A my?
Máme olej a víno – máme modlitbu, přítomnost, soucit.
Máme ruce, které mohou zvednout.
Máme srdce, které může přijmout.

Malá cesta lásky

Terezie z Lisieux říká:

"Slovo, laskavý úsměv, často postačí k potěšení zraněného a zarmouceného srdce."

Nemusíme zachraňovat svět.
Stačí nepřejít na druhou stranu.
Stačí zastavit se.
Stačí být bližním.

A tak vás dnes zvu:
Nehledejme výmluvy.
Neřešme, kdo si zaslouží naši lásku.
Milujme. Jednejme. Buďme blízko.

Amen.