Hořící keř

Bible je zdrojem opravdu mocných a proměňujících obrazů. Jeden z mých oblíbených je hořící keř: "Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. Řekl si : "Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří."Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: "Mojžíši, Mojžíši!" Odpověděl: "Tu jsem." Řekl: "Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." Mimochodem, jeden z důvodů proč chodím bosý je tento příběh. Ale příběh pokračuje dál: "Jsem, který jsem" odpověděl Bůh Mojžíšovi z hořícího keře. (Exodus 3)

Kéž to víme také. Naší identitou je ono místo, kde se potkávají a objímají protiklady. Nejsem svou vlastní bolestí, a nejsem svým vlastním léčitelem. Uzdravuje Bůh, on ve mně spojuje boháče a Lazara, muže a ženu, lásku a strach. A když se to stane slova nestačí, pak už jen "jsem, který jsem." 

Teilhard de Chardin napsal: "Nezáleží ani na tom, že máš pocit, že za nic nestojíš, hlavní je, že se líbíš Bohu. On tě pomalu přitahuje a proměňuje." Záleží na odvaze se zvednout a jít se podívat k hořícimu keři.