Hranice

Žijeme v lineárním světě. Náš život má svůj počátek i konec, zrození i smrt. Naší nejposlednější myslitelnou mezí je právě smrt. Všichni objevujeme od našeho početí hranice, zkoušíme i zakoušíme kam až je možno dojít, co všechno je ještě možné, a co už ne.

Hranice mohu vnímat jako své omezení, jako pocit nesvobody, ale pokud neznám pravou míru, ocitnu se ve světě, který nabízí pouze chaos. Pokud naopak přijmu své limity, mohu ve svém životě přijmout vše co je zdánlivě nespojitelné. Mohu být slabý, mohu chybovat, protože je to mou součástí, stejně tak jako druhá strana, kterou představují mé přednosti a má síla.

Ježíš svým učedníkům říká, že Boží království nemá hranice. Boží království je urpostřed tohoto všeho, co máme tendenci zavrhovat či naopak vyvyšovat. Je to království, které je v nás, stejně jako je mezi námi. Kristův příměr je zvláštní a podstatný. Občas hledáme Boží království nahoře, daleko na obzoru, jindy jej vidíme jen uvnitř nás samotných. Německý mystik Jakob Böhme říká, že žijeme na hranici mezi peklem a Božím královstvím, a záleží na našem vědomí a lásce, zda se rozhodneme pro to či ono místo. Podobně mluví i Mistr Eckhart, když říká, že oko, kterým se dívám já, je stejné jako oko, kterým se na mne dívá Bůh.

Nakonec Ježíš překračuje i hranici smrti. Dělá to způsobem, který se příčí logickému uvažovaní. Dává svůj život za všechny, a tak jej získává pro věčnost. Tomu je opravdu těžké uvěřit. Snad proto se víra rodí v lidech, kteří nějakým způsobem ztroskotali.

---

Místo (9.11.)

Sycení (10.11.)

Podpora (11.11.)

Bezpečí (12.11.)

Hranice (13.11.)

---

Více o metodě PBSP můžete najít například zde.