Hrdinové

19.03.2020

Ať čtete o Achillovi, Artušovi, Johance z Arku nebo Oskaru Schindlerovi, vždy to bude totéž. Hrdina je vždycky člověk, který se navzdory své slabosti (zranění či zranitelnosti) zvedne, a čelí životu i s pochybnostmi. Hrdina, ve všech legendách a mýtech, je člověk, který bojuje, ale nikdy nevyhraje pouze díky sobě samotnému. Vždy má někoho, či něco, na pomoc.

Co by byl František z Assisi bez Krista? Jan Hus, Komenský, Milada Horáková. Ani ti by bez Krista neměli sílu překonat sami sebe...

Hrdinky a hrdiny dnes vidíme v nemocnicích, na obou stranách. V bílých pláštích, i na lůžku. Hrdinky šijí ochranné roušky na obličej a podobají se svaté Veronice.

"Hrdinové mohou být zoufalí, hrozní, hříšní, tragičtí, ale nikdy nejsou nízcí." Píše Richard Rohr. Hrdinové mají své nevyřešené problémy a nedopsané příběhy. To protože jsou součástí něčeho většího. Hrdinové zkrátka nejsou skety.

Hrdinové dalších dnů budou lidé, kteří se stanou sami sebou, se vším tím "nedořešeným" a místo skuhrání a nadávání se rozhodnou někoho podepřít, byť by to byl jeden jediný člověk.

O největších hrdinech je známo, že je neznáme. Nebo se jejich jména dovídáme až po mnoha letech. Sir Nicholas Vinton byl "objeven" až v roce 1988. Možná, že nás tak dlouho sráželi, až jsme si přestali věřit, možná jsme si o sobě mysleli, že nemáme žádnou moc a sílu. Teď vidíme, že to tak není. Že každý člověk může měnit osud celého světa.

Nehrajme si na hrdiny. To dělají skety, aby se jim dostalo pochvaly a moci. Ve skutečnosti jsme hrdiny pokaždé, když si najdeme malý kousek času, když se denně rozdělíme s někým o ten kousek chleba naděje, který nám ještě zbyl. Opravdu nezáleží na tom, že se někdy cítíme zoufalí, hrozní, hříšní a tragičtí, směšní nebo trapní.