Hřích je zranění

Hřích je zranění. Na druhé straně téhle mince je dar, charisma, nebo povolání (jak chcete). Volání po spravedlnosti, je stále jen násilí, zkratka obyčejná pomsta. "Milosrdenství chci a ne oběti", říká Ježíš. A pokračuje "Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."
Henri Boulad v nejlepší knížce, kterou jsem kdy četl říká: "Každý z nás zažije jednou fiasko ve svém životě, neexistuje žádný životopis bez těchto ztroskotání. Můžeš svůj životní nezdar označit za katastrofu a dokonce rezignovat, nebo jej pochopíš jako požehnání a výchozí bod pro všechno podstatné. Vyslovená slova, která neměla padnout, jednání, kterého jsme měli raději zanechat, vše to, čeho litujeme a co v nás vyvolává tíhu, neklid, úzkost anebo hořkost, to vše se Bohu představí úplně nově a tak nám to může být k prospěchu. Katastrofy přestávají být katastrofami, chyby už nejsou chybami, pokud věřím, že Tvůrce je schopen všechno proměnit - dokonce zlé a falešné v dobré a správné."
Pochopit hřích jako zdroj naděje, šťastnou vinu (felix culpa) je skandální i po dvou tisíciletích.