Intimita a sexualita

24.05.2023

Všichni jsme pravděpodobně už prožili nějaký vztah. Osobně to slovo nemám moc rád, raději používám "jít pospolu". Ale na tom tak nesejde. Jsme povoláni jako muži a ženy jít pospolu dlouhou či krátkou cestu, kéž by byla dlouhá a pevná. Co si však na počátku neuvědomujeme, je že stejně tak jako jdeme po horských pěšinách, i tady jsou strmé skály, vysoké vrcholy, malá údolí, potůčky i prudké řeky, divoký vítr i jemný vánek, strže a propasti. Zdá se, že i ve vztahu musíme projít agónií a extází konkrétní druhé osoby, jak píše Richard Rohr.

A k tomu přináleží sexualita a poznávání nejhlubší intimity sebe sama i druhého. Jinak to ani není možné. Zdá se tak, že je to také způsob jak poznávat Boha, který tak mnohé církve potlačují svým farizejstvím a pokrytectvím.

Je zapotřebí přijmout odlišnost i stejnost, realitu všední i tajemná a nečekaná zákoutí v darování sebe sama, i přijímání druhého, a naopak. Pak bude realita v pořádku. Vznikne zde spojení, které má své kořeny hluboko v zemi, a korunu, která se dotýká nebe. Toto je také obraz svaté Trojice, tak jako vztah mezi Velkou Matkou a Otcem, kteří mají své děti a milují je.

Naše povolání je bytí v jediném vztahu, ať už mu říkáme jakkoliv (manželství, registrované partnerství, cesta pospolu).

Náš partner či partnerka je tím jediným člověkem, který Vám ukáže největší a nejhlubší krásu a také největší a nehlubší zranění. Ano, je to těžká cesta po velmi tenkém ledě, cesta k úzká a málokdo ji nalézá. Snad jen v tichu, modlitbě těla i duše, ji smíme zaslechnout a pomalu dotýkat.

__________

Inspirováno Richardem Rohrem