Jak voní evangelium

12.07.2020

Dnes ráno jsem se zasnil už prvního verše evangelia: "Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře." Tady by mohlo čtení klidně skončit, pomyslím si. Je v něm všechna Ježíšova lidskost a krása. Ráno vyjít ven, posadit se někde u vody a odpočívat. Latinské slovo recreatio, znamená znovustvoření. Obnova sil, svolení aby i v mém životě znovu vyšlo slunce nad klidnou hladinou duše. K tomu potřebujeme prázdninový čas, čas pro svou duši.Jistě, evangelium pokračuje dál, přicházejí otravní lidé a hledači duchovna, a Ježíšův plán na odpoledne v klidu a tichu je ten tam. Jenže o to, zdá se nejde. My často přemýšlíme o slovech víc než je zdrávo, o kontextech a hlubších významech, všechno si dokonale rámujeme, zařazujeme a třídíme. Ale, co nám zjevně uniká je, jak Ježíš žil, že chodil na tichá místa v přírodě, seděl u vody, vychutnával si dobré víno, rád večeřel s přáteli, usmíval se, voněl dohasínajícím ranním ohníčkem, dotýkal se druhých lidí a těm s ním bylo dobře. Dřív než se z nás stanou vykladači Písma, je třeba se dívat mistrovi pod nohy. Nenásledujeme přece jen slova, ale i jeho tělo.