Jako proud horské řeky

Modlitba je jako proud horské řeky. Nikdy se nemodlíme sami od sebe, připojujeme se. Představa, že modlitba se rodí v nás vychází z představy rozdělenosti. Modlitba spojuje, posvěcuje naše oči, aby viděly, že celý vesmír tvoří tajemství celistvosti. Já si vybral řeku prýštící z Kristova boku, ale nic mi to nebrání, abych ctil vodu hinduistů, buddhistů, židovských sester a bratří, muslimů. Věřím, že veškerá voda teče do oceánu Boží lásky. 

Dnešní krize identity není způsobena ztrátou hodnot a pevných názorů, ale pouhým strachem o sebe. Když dovolíme modlitbě, aby v nás působila, pak uvidíme v druhých lidech bratry a sestry, neboť nás modlitba propojí se vším stvořením. Vlastnictví pravdy je stavbou přehrad, které jednoho dne budou strženy, nebo se v nich voda zastaví a začne hnít. Věřím, že naším posláním není hledat a trestat nepřátele, ale hledat a milovat své bratry a sestry, ať už mluví jakýmkoliv jazykem. Alespoň tak vnímám proud, jehož toužím být součástí.

---

"Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech." Ef 4,4-6