Ježíšovýma očima

Řekneme-li dnes slovo křesťan, představíme si někoho, kdo chodí do kostela, je pokřtěný a hájí svou církev. To je ale žalostně málo. Nicméně pokušení uctívat slovem, ale srdcem být jinde je tu od nepaměti. Tak nastává degradace církve na pouhou instituci. Takto se ze společenství stává náborová organizace.

Kdybychom místo proseb za věčně vzkvétající zítřky, prosili za schopnost vidět Ježíšovýma očima, pak by nám zbylo jen velmi málo energie na pátrání po vnějším nepříteli, ale museli bychom vložit všechno na jedinou kartu lásky.

Řecké slovo "hypokrytes" označovalo původně herce. Nám dobře známé slovo pokrytec pochází právě z tohoto slova. Předstírat víru je snažší v kulisách kostelních lavic a nějakém slušivém náboženském úboru, než v realitě svého strachu, například v čekárně lékařské ambulance. K lidem předstírajícím svou vlastní čistotu, například k těm, kteří mají stále potřebu někoho soudit, aby se cítíli lépe - to znamená k nám všem, Ježíš říká: Dobře prorokoval o vás Izaiáš, když řekl: Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.'" (Mt 15,7-9).

V řeckém divadle na sebe brali herci různé masky, a skrze ně byl také zesilován jejich hlas. Podívat se Ježíšovýma očima, k tomu je zapotřebí sundat svou masku, přestat hrát, být mnohem méně slyšen a mnohem více naslaouchat, přivinout svou tvář k jeho, a podívat se směrem, kterým se dívá on. A nejen to. Je k tomu zapotřebí skutečně mnoho laskavosti a pokory.