Johari okno

Díváme se na svět z okna svého domu, auta, nebo skrz otevřené okno prohlížeče. Nejen, že se díváme, ale taky k milionu zaregistrovaných věcí ihned zaujímáme stanovisko (soudíme, jsme lhostejní, těšíme se z krásného západu slunce, nebo obviňujeme opilého bezdomovce z jeho neodpovědného života). Když zavřeme oči a chvíli potichu dýcháme, pak vidíme jinak. Pohled na svět je zkrátka důležtý. 

Psychologie zná teorii, které se říká Johari okno. Joseph Luft se svým kolegou Harringtonem Inghamem jej v polovině 20. století představili jako způsob sebeuvědomění a následné terapie.

Bude potřeba trocha fantazie a v případě hlubšího zájmu i dlouhé studium a praxe. Johari okno se hodí zejména pro skupinovou terapii či k vylepšení komunikace v týmu. Ale nyní si už můžeme představit, jak se blížíme k domu, který má čtyři místnosti. Dům má jediné okno, kterým je vidět dovnitř. Pohled do první místnosti nebude nikterak zvláštní. Vidíme sebe sama, stejně tak jako nás vidí ostatní. Druhý pokojík je poněkud tajemnější. Alespoň pro nás. V něm jsou ty naše vlastnosti, o nichž nemáme ani tušení, ale lidé kolem je vidí docela zřetelně. Třetí pokoj je naše nejvnitřnější soukromí. Nikdo, krom nás, netuší co v něm je. Poslední komnata je plná záhad a "duchů". Do čtvrtého pokoje totiž není vidět. Zvídavé oči, nás i druhých, sem zkrátka nedohlédnou.

Aspektů Johariho okna a jeho užití je celá řada. Jedním z nich je princip nesouzení. V Lukášově evangeliu čteme Ježíšův výrok: "Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno". Nemůžeme soudit druhé lidi, protože netušíme absolutně nic o záhadě čtvrtého pokoje, a dost často ani to, co skrývá třetí pokoj. Podobně nemůžeme odsuzovat ani sebe.

Velmi stručně řečeno, láska se dívá trojrozměrně a bez ní je svět více méně plochý. Čtvrtý rozměr, který popisují psychologové napříkad jako nevědomí, nám nebude odhalen pravděpodobně nikdy, alespoň ne celý. Snad jedině skrze Boží milosrdenství je možné se k němu přibližovat, pokojně s ním komunikovat prostřednictvím svého těla, modliteb, snů, pocitů a jakési celoživotní terapie přijetí a přijímání.