Jsem hříšník

Jsem hříšník, člověk plný vin a nedokonalosti, člověk sebestředný a sobecký, možná prostě člověk (kéž by), a přece doufám, že sestup je způsob jak poznat Boží milosrdenství. Vždyť "k Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli," jak se praví v evageliu.
Vzpomínám na jeden příběh. Byla svolána rada, na niž byl pozván i otec Mojžíš, on však odmítl přijít. Pak jakýsi kněz někoho poslal, aby mu vyřídil: 'Pojď, neboť všichni na tebe čekají.' A tak se sebral a šel. Vzal děravý džbánek, naplnil ho vodou a nesl s sebou. Ostatní vyšli ven, aby ho přivítali, a říkali mu: 'Co je to, otče?' Stařec jim odpověděl: 'Mé vlastní hříchy mi vytékají za zády a já je nevidím, a dnes přicházím, abych soudil chybu jiného.' Když uslyšeli jeho slova, neřekli už onomu bratrovi vůbec nic a odpustili mu."
V tom dnešním příběhu vnímám moudrost. Kdykoliv soudím druhé, jdu opačným směrem než Ježíš. A když soudím sebe, což je náplň mnoha mých dní, pak je tu Ježíš, který říká mlč a naslouchej, sestup do svého srdce, opusť svět myšlenek a svých plánů na to jak uspět. Tohle není test z dokonalosti, ale stezka života. Dívej se a věř a směj se. Nejvíc sobě samotnému...