Jsem materialista

25.06.2020

Dnes ráno po modlitbě mi došlo jaký jsem to vlastně materialista. Píšu o duchovních věcech, hledám duchovní stezku, ale ve skutečnosti jsem hmotař, jak to jednou pěkně označil můj kamarád.

Téměř na všechny poutě si beru nějaké věci, které mne doprovázejí. Pomalu je vyskládám před okno, abych si je prohlédl.

První "nezbytností", kterou vidím jsou rozpadající se sandály, které jsem měl na nohou na Jasné hoře, v Lurdech, Fátimě, Medjugorje, Jeruzalémě, Miláně, v Paříži a chodím v nich i do Horosedel. I když vlastním ještě jeden pár sandálů (na ty oficiálnější akce), tak tyhle mám nejraději. Připomínají mi minulost, která se pomalu rozpadá, ale my se jí stále pevně držíme.

Druhá věc, kterou vidím je plyšák Pan Krokodýl. Občas uzmu dětem něco z "jejich" království, aby mi to připomnělo, že každý z nás potřebuje blízkost.

Třetí je dřevěný křížek, který jsem si přivezl z Francie. Rád ho nosím na prsou, protože mi připomíná, že nemám soudit (sebe i jiné), neboť tím křižuji samotného Krista. A také mi připomene, že uvnitř každého z nás je právě Kristus. Každý člověk je synem či dcerou Boží.

Pak je tu miska, kterou jsem si pořídil zcela nedávno v jedné plzeňské čajovně, kam občas zajdu. Rád z té misky piju. Klidně i džus nebo kafe. Nejsem ortodoxní teeista. Ale pokaždé, když se z té misky napiju, je to jako bych slavil eucharistii, je to taková slavnost, ne jako když usrknu z velkého hrnku. Připomíná mi to, že přijímání pití a jídla, by měl být rituál, přijímání v bdělosti, v přítomnosti Boží.

No a nakonec tohle příšerné tělo, které s sebou vláčím skoro pětačtyřicet roků, a které dovede zametat, sázet stromy, ale také pořád něco chce, něčeho se dožaduje, čím dál víc ho někde bolí, a vůbec jsou s ním potíže.

No tak to vidíte. Jsem kněz materialista. Ale snad mi to tam "ti nahoře" odpustí (významně mrkám a zdravím všechny z ústraní).