Jurodivý

Na světě je mnoho těch, kteří vás dokážou proměňovat svou přítomností. Ono proměnění nijak neovládá, nenařizuje, nemoralizuje, ani nestraší peklem zatracení. Naopak. V této přítomnosti se zkrátka cítíme dobře. Každý takový člověk by se dal označit jako blázen víry, člověk, který pomalu opouští své ego, aby se v něm mohlo rozhostit Boží království. Východní křesťanství o takových lidech říká, že jsou "jurodiví". Vedle tak známých jurodivců jako byl Vasil Blažený je mým nejmilejším například starec Isidor, který miloval lidi i stvoření a věnoval všemu neuvěřitelnou (zázračnou) pozornost. 

Každý, kdo si přete svědectví otci Isidorovi od Pavla Florenského "Sůl země", rychle pochopí o jakou pečlivou pozornost jde, a odkud pramení: Zvláštní lásku choval starec (Isidor) k rostlinám, bylinkám, květům - ke každému stébélku, které ze sebe vydala země. Všiml si vytrženého plevele, hned ho vzal a zasadil ve "vnitřní poustevně" nebo v pokoji do plechovky od sardinek, kterou našel někde na cestě. Dělal to proto, že mu bylo líto němých a tichých dětí země. Proto zasadil v "poustevně" kopřivy. Proto sbíral ulomené větévky a dával je do vody. Starec nikomu nedovolil bezdůvodně ničit Boží stvoření. "Jednou jsme po pobožnosti společně odcházeli," říká jistý skitský bratr, "a mnichovi pod oknem rostl lišejník. Bez optání jsme ho odřízli. Otec Isidor vyšel ven a ptá se: 'Kdo to udělal?' Ten, co byl se mnou, říká: 'Odřízl ho Michal, ale já jsem ho navedl.' - 'Tak se pomodli směrem ke chrámu Vzkříšení.'Poklekl tedy a modlil se. Potom jej abba zavolal k sobě a dal mu pro útěchu tři bonbóny za to, že na něj byl tak přísný. Otec Isidor se totiž o ten lišejník staral a zaléval ho."

Řeknete, že takoví lidé jsou vzácní, že jurodivých je málo. Ale nebude to tak docela pravda. Jurodiví jsou, byli a budou vždycky kolem nás. Pán Bůh nám je posílá jako anděly, abychom byli proměněni. Tak jako měl středověk svého anděla ve svatém Františkovi, nebo Rusko například na přelomu 19. a 20. století v otci Isidorovi, tak i v naší době jsou lidé, kteří za to stojí, a o nichž spolehlivě vím, že jsou velmi blízko našemu Otci. Konečně bez nich bych ani nemohl pokračovat ve své cestě. Nakonec nejsou podstatná jejich jména, i když se někdy o nich zmiňuji, ale spíš prostota vidění, kterou se od nich můžeme učit.

.....

a pokud se vám nechce číst, můžete se někdy podívat ne velmi krásný film Ostrov, tam je o jurodivosti také mnoho