Kázání při bohoslužbě nemocných v Písku

Dnešní evangelní text je závěrem Ježíšova horského kázání, kde mimo jiné také zaznělo: "Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví." 

Důvěra v život, ať už se děje cokoliv, 

ať v nás hlodají pochybnosti a naše rány bolí.

Hebejské slovo ANAVÍM (tiší) je v původním smyslu označením pro bankrotáře, lůzry a odepsané. Zkrátka pro ty, kteří jsou tiší ne svoji zásluhou, ale proto, že "nikoho" nezajímají. Byli umlčeni. Nikdo, kromě Boha s nimi nepočítá. Jan Merell říkal, že kázání na Hoře je ústava Božího království. Musíme si tuto ústavu přečíst celou, a uvažovat o ní neustále. Stavět na skále, tedy znamená stavět na tom, co je v Božích očích pevné. A tím je důvěra v život, ať už se děje cokoliv, ať v nás hlodají pochybnosti a naše rány bolí.

Podstatné je vědomí toho, 

že jsme stále ve svém středu spojeni láskou.

Jsme nejen obrazem Božím, ale také v každém z nás hoří světlo Boha. V různých tradicích nazývají tento základ jako Božskou jiskru (Átmá), Studnicí (Jan od Kříže) nebo Pravdou (Jan Hus). Je v celku jedno, jak budeme tento prazáklad všeho nazývat. Podstatné je vědomí, že nejsme tím, co je iluzorní (titulem, uniformou, funkcí, životní rolí, církví, do které patřím). Podstatné je vědomí toho, že jsme stále ve svém středu spojeni láskou.

Kdo někdy něco stavěl, tak ví, 

že si nevystačí sám, že potřebuje pomoc.

Stavět svůj život můžeme na čemkoliv. Na pozici oběti, na strachu z dalšího selhání, na dokonalosti. Tak si volíme za svůj střed něco, co stejně (dřív nebo později) bude rozmetáno bouří. Ježíš říká, abychom stavěli na skále. Kdo někdy něco stavěl, tak ví, že si nevystačí sám, že potřebuje pomoc. Včera jsem se v OBI snažil odnést třímetrovou kuchyňskou desku. Komicky, až nebezpečně, jsem se pohyboval s těžkým břemenem po parkovišti, až se jednomu pánovi zželelo a řekl "ukažte, pomůžu Vám." Wau. Musel jsem uznat, že pomoc potřebuju.

Díváme-li se očima mysli, pak jen soudíme. 

Mluvíme-li, pak neslyšíme.

Zážitek na parkovišti před OBI byl v pravdě mystický. Řecké sloveso "myó" je základem pro slovo "mystika". Myó znamená zavírat oči a ústa. Dívat se a naslouchat srdcem. A taky si nechat pomoct (přijmout ji). Díváme-li se očima mysli, pak jen soudíme. Mluvíme-li, pak neslyšíme.

Pravé náboženství člověka přivádí k člověku, 

mlčky objímá, dýchá s dechem druhého, 

stále odpouští, stále uzdravuje.

Mnohá náboženství se staví proti ostatním. Potřebují pravdu vlastnit (mít ji), a nikoliv být jí, nebo alespoň zůstávat u jejích nohou (být s ní). Staví na písku slov, která lásku vězní v milardách zrnek pojmů a filosofických systémů. Pravé náboženství člověka přivádí k člověku, mlčky objímá, dýchá s dechem druhého, stále odpouští, stále uzdravuje.

Amen.

....

Mt 7,21-27

Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy jim prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.' A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."