Kde je Bůh v Sýrii?

Kde byl Bůh v Osvětimi? Kde je Bůh v Sýrii? V Osvětimi jej zavřeli do plynové komory, střelili ho do hlavy, dali mu fenolovou injekci. V Sýrii ho vidím v dětech, které zabíjejí bomby, v mužích, kteří jsou mučeni, v ženách, které jsou znásilňovány a zabíjeny. 

Ruské či americké bomby? Vždyť jsou to bomby. Násilí nemá cestovní pas a pohled na fotografie a utrpení jakoby nás pokoušel, abychom odvrátili tvář a mlčeli. Křesťan v blahobytné Evropě nemůže asi zabránit válce, ale v první řadě by neměl odvracet svůj pohled. Modlit se je možná pro svět málo, ale modlit se znamená taky vnímat, že cokoliv se děje ve světě - týká se nás všech.
František z Assisi poznal Krista v malomocném, kterého objal. Než poznal Boha, byli mu malomocní odporní a vyhýbal se jim. 

Osmset let před tím napsal sv. Jan Zlatoústý: "Toužíte uctívat Tělo Kristovo? Pak ho nepřehlížejte, když ho vidíte v hadrech. Když ho v kostele uctíváte v hedvábném rouchu, nenechte ho pak před kostelem zemřít zimou, protože nemá co na sebe. Protože to je týž Kristus, který říká, 'Toto je moje tělo' a který říká: 'Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst. Cokoliv jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'" 

Zítra budeme číst v kostele: "Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!" Ježíš ukazuje své rány, jizvy na skutečném těle. Neuctívejme dřevěného Krista, ani kamenného či malovaného. Ten Kristus je na fotkách trpících. Je tady a teď!

#Syria #Syriawar