Kdo řídí naše cesty...

08.01.2020

Včera jsem čekal v Mirovicích marně. Naštvaně asi v půl osmý odjíždím. Zásilkovka, která oznamovala svůj příjezd už od rána, prostě nedorazila. A tak jsem se vydal na základě esemesky, do Mirovic, dnes znova. Zase minula hodina oznamovaného příjezdu, a nikdo nikde. Už poměrně rozladěný jsem se rozhodl , že si alespoň uklidím trochu v autě. Z ničeho nic se objevil člověk, který se zeptal, jestli by "mohli" navštívit kostel. "Samozřejmě." Odpověděl jsem, když se najednou objevilo dalších několik desítek lidí, kteří se snažili přejít silnici. A tak do kostela nakonec vstoupil "zástup" poutníků. Prý si "náhodou" naplánovali na dnešek výpravu. Klub turistů z Českých Budějovic. Jednomu z nich jsem říkal, že kdybychom se měli na dnešek domluvit - tak se docela určitě nedomluvíme. Když asi po půl hodině odešli, přijela zásilková služba.

A tak, kdo řídí naše cesty? Plánujeme si je opravdu všichni sami? Zásilkovka, já, turisté, nebo v tom má prsty Někdo Jiný? Nějak nepotřebuju odpověď, protože tuším, že setkání, ano setkání, je to oč tu jde. A Bůh, nebo Vesmír, nebo prostě Život sám, udělá zkrátka cokoliv, aby k setkání došlo. Jenom nepřekážet, nerozčilovat se a přestat být nervózní. No to už je spíš poznámka pro mou hříšnou duši...