Když přicházejí andělé

06.11.2019

KDYŽ PŘICHÁZEJÍ ANDĚLÉ, začnou se dít věci. Jak jsem to mohl prožít na vlastní kůži, je pár věcí, podle kterých se to možná dá poznat. Samozřejmě mi to došlo všechno až potom :). Jakkoliv je to legrační, když se člověk pokouší to nějak "škatulkovat", přesto to zkusím.

SEJDETE SE. Je celkem jedno koli vás je. Ale myslím, že víc než dvanáct lidí to není (klidně i jen dva). Setkání je důležitý! Najednou přijdou lidi, se kterými jste nepočítali (alespoň ne ještě den před tím). Minimálně jeden z nich bude někdo, koho jste pár měsíců, možná let, neviděli. Na druhý straně bude určitě pár lidí, kteří nepřijdou (z nějakých důvodů na poslední chvíli prostě nepřijdou, omluví se, nebo tak něco). V těch chvílích budete pociťovat takový zvláštní klid. Cítíte ho, ale samozřejmě nemáte tušení, odkud a proč. Můžete mít pocit (alespoň jsem to tak vnímal), že nemusíte vůbec nic předstírat, zároveň ale nebojujete (přijímáte). Přestanete válčit s druhými, i se sebou. Je vám dokonce tak trochu jedno, co si kdo kolem vás myslí ( o vás, o čemkoliv), ale na druhé straně se hrozně moc těšíte z prosté přítomnosti lidí kolem. Je to až uzdravující. Nevím jestli jsou andělé zvláštní bytosti (do určité míry určitě ano), nebo jsou Bohem posláni ti, které jste měli rádi, a oni už před pár lety či desetiletími zemřeli. Osobně bych to viděl tak, něco mezi tím, ale není to až tak důležité.

TŘI DNY, které jsem teď prožil, byly požehnané. Děkuju Danovi a Terezce za to, že byli s námi. A určitě ta jména nemusíte znát. Stačí vědět, že je někdo poslal (ἄγγελος řec. angelos "posel"). Mnohem důležitější je vědomí toho, že takové lidi máte docela určitě kolem sebe taky. Važte si toho, vnímejte to, prosím.

(Deníky, 6.11.2016, Plzeň)