Květná neděle: Víra není pro slabochy, ale pro slabé

05.04.2020

Venku zvěstují Boží slovo ptáčci, tady voní kafe. 
Velmi zjednodušeně lze říci, že odpovědí východních učení je utéci ze světa a ponořit se do samádhí a vstoupit do blaženosti mimo tento svět, zatímco odpovědí západu je útěk k náhražce štěstí, k materialismu, který se stal vskutku opiem lidstva, abych parafrázoval velkého kritika náboženství. 
Naše utrpení je v posledku vždycky samota a její prožitek. Prožitek nepřijetí, odsouzení a selhání.
Ježíšova odpověď byla vždy jiného druhu. On před utrpením nikdy neutekl. Dnes vidíme jak vjíždí vstříc na oslátku.
Ježíš nepředstíral, že utrpení neexistuje. 
Ať už to byla lidská nemoc, ponížení, vyloučení ze společnosti, kontakt s hříšníky, vždy se s lidmi setkal tváří v tvář, aby utrpení zmírnil, vyléčil nebo dotyčného očistil.
Stejně tak jednal i sám se sebou. Utrpení nevyhledával, ale nikterak jej nevyloučil ze svého života, ke kterému patřila blízkost, večeře u hříšníků, cestování a dobré víno.
Nyní o Velikonocích vidíme, že Ježíš před křížem neutíká, neskrývá se, ale čelí mu přímo. A to včetně své nejkřehčí lidskosti. A proto z jeho slov na kříži nezaznívá nic heroického, žádná velká slova, jaká dnes a denně slyšíme od pozemských vůdců, kteří blábolí, neboť nevědí, co jinak by dělali. 
Ježíš je plně člověkem. A proto se také cítí opuštěný. Ví však, že kdyby nyní sestoupil z kříže a odešel někam šťastně žít, utrpení z jeho života nezmizí. A proto mu také čelí přímo.
Ježíšova cesta není pro sraby. Není pro slabochy, ale je pro slabé. Není pro zasvěcené a bohaté majetkem či chytrostí, ale pro prosté a chudé. Je právě tak radikální, jak moc jí celý náš svět opovrhuje, odmítá ji a nenávidí.
Anselm Grün toto téma vnímá podobně: 
"Ježíš vyzkoušený utrpením však nesváděl prvotní křesťany k masochistickému jednání - právě naopak: posiloval je, aby dokázali navzdory vnějším útokům zachovat věrnost sami sobě a své víře, aby neutíkali před utrpením zbaběle z cesty, ale přijímali v následování Krista všechno to, co křížilo jejich životní plány, a v pohledu na trpícího Pána si dokázali uchovat svou lidskou důstojnost, i když se je o ni nepřátelé snažili za každou cenu připravit."
Dnes se začíná naše Velikonoční stezka. Vstupujeme do Svatého týdne. Docela jistě se poznáme v každém dni, který přichází. Zapírali jsme i byli zapíráni. Zrazovali jsme i byli zrazováni. Opouštěli jsme i byli opuštěni. V utrpení jsme se cítili sami. Báli jsme se, že naše utrpení nedovedeme vyslovit. 
Velikonoční stezka je však cestou ke vzkříšení. Musíme projít mezi Skyllou a Charibdou našich úspěchů i proher, našich výšin i údolí smrti, skrze útesy sobectví i masochistického sebemrskačství, abychom se mohli setkat bez masek, náhražek a útěků. 
Ptáte-li se, kde? Tady. V srdci. A ptáte-li s kým? Pak s Kristem a každým z nás.