Legenda o jecer ha-ra

Podle prastaré židovské tradice do každého z nás vložil Bůh dva principy. Jedním z nich je jecer ha-tov (sklon k dobrému) a druhým jecer ha-ra (sklon ke zlému). První nás vede k touze po dobrém a nesobeckém. Druhý je opakem prvního. 

Legenda praví, že jednoho dne se lidé rozhodli chytit jecer ha-ra, a zavřeli ho do vězení. Konečně se zbavili zla. Už žádné sobectví, obelhávání, už žádné egoistické jednání. S jecer ha-ra je nadobro konec. Další den se ale něco opravdu změnilo. Lidé přestali tančit a zpívat, psát knihy, malovat obrazy, nikdo nic neprodával, ani nepěstoval. Lidé se také přestali spolu bavit, nikdo se ani neoženil, ani nevdal, už se nenarodilo žádné dítě. Život jakoby vyprchával den za dnem někam pryč. Nakonec lidé pochopili, proč Bůh vložil jecer ha-ra, i proč je v každém z nich i jecer ha-tov, a propustili vězně spět na svobodu. Bylo to prozření jak radostné, tak i smutné, ale bylo v tom velké pochopení tajemství života, který touží po rovnováze i pokoře, neboť často nerozeznáme jedno od druhého.

Muž pocházející ze stejné tradice říkal svým žákům toto podobenství: 

"S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: 'Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?'On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'" (Matouš 13, 24-30)

V každém z nás je jecer ha-tov i jecer ha-ra (pšenice i plevel). Nedokážeme-li ani rozeznat jedno od druhého, pak je v celku zbytečné, abychom se trápili tím, co jsme udělali špatně, a co dobře. To oč máme usilovat je přítomnost, okamžik, kterému říkáme "teď", a jak tento okamžik naplnit láskou a milosrdenstvím. V tom je nejen pravá moudrost, ale i skutečný smysl našeho života.

Krásný den.