Malá světla pod velkým nebem

Existují malá světla. Jediným Velkým Světlem se mohou stát jedině tehdy, pokud s Ním splynou. Na cestě malých světel jsou slova. Bůh stvořil svět jediným Slovem. My ale známe tisíce slov, která nás od tohoto jediného Slova odvádějí pryč. 

Naše slova dokážou zabíjet, krást, dokážou ničit. Božský svět tato temná slova činí světem nepochopení a netolerance; vytvářejí iluzorní svět zelené mlhy, o které říkáme, že je to realita. Realita existuje jedině proto, že v její existenci věříme. Stejně jako cokoliv jiného. K onomu původnímu slovu se není těžké dostat, poznat ho. Těžkost tkví v přijetí. Jistě je to Láska. Ale pochopit hlubinu Lásky může jedině ten, kdo se do ní ponoří (dnes bych řekl, kdo se v ní utopí). Láska nezná podmiňovací způsob. Neexistuje láskaaž..., láskakdyby ani láskakdyž. Je jedině Láska. Nic víc. Cesta k ní je obtížná. Cesta ke Světlu, Slovu - Lásce je těžká a bude těžká dokud se nepřestaneme přivazovat k realitě ega.

Duchovní cesta je cestou na níž se musíme ze všeho nejdříve naučit zapomínat na slova, abychom objevili Slovo, zapomínat sebe, abychom objevili Bytí, zapomínat svět, abychom objevili Život.

Buddhismus, Křesťanství, Islám, Judaismus jsou jen prosté formy. S velkou nadsázkou jsou to formy na bábovičky. Ačkoliv je mnoho představitelů těchto duchovních směrů přesvědčeno, že právě ta jediná "jejich" forma je správná, lepší a hezčí, nedokáže ani jedna z nich udělat to, co musí udělat každý z nás sám. Podat trochu vody, darovat své malé světlo. 

Náboženství není žádný kočár, který by člověka dovezl přímo až k pánubohu. Na duchovní Cestě našlapujme tedy opatrně, s otevřenýma očima pozorujme svět, těšme se z jeho krásy, přijímejme i dvájme. Stále platí, že ten kdo hledá nalézá a ten, kdo tluče, tomu bude otevřeno. A nakonec přijdeme i na to, že ty dveře byly vždy dokořán otevřené.

---

Viděl jsem malá světla pod velkým nebem jak společně jdou a spojují se a svítí světlem ticha a léčivého spočinutí...

---

/upravený text z roku 2011/